Bezpečnost lidí v této zemi musí být na prvním místě. Není nic důležitějšího než ochrana životů, stabilita země a schopnost reagovat včas a rozhodně, když to situace vyžaduje.

Doufám, že se jednání zúčastní i prezident republiky, i kdyby to znamenalo návrat z další dovolené. ?V krizových chvílích musí stát mluvit jedním hlasem, ne polohlasem ze sjezdovky.

Tohle není doba na politické hry. Zbavit se fanatického šílence může být pro svět úleva, ale žádné iluze: tím to nekončí. Blízký východ je sud s prachem. Jeden zásah mír nepřinese. Jak se říká – jedna vlaštovka jaro nedělá, a tady ho neudělá ani malé hejno.

Íráncům bych přál, aby konečně mohli žít normální, klidný a důstojný život. Ale co je u nich „normální“? Země, kde se po desetiletí střetává náboženský fanatismus, má ke klidu daleko. Budoucnost je v jejich rukou.

A my? My musíme být připravení. Ne v panice, ale s chladnou hlavou. Protože vnější otřesy prověří, co v nás opravdu je.