Ne každý má čas pročítat 137 e-mailů, přeposlaných rozsudků a ladění darovacích smluv v 40 verzích – ale každý chápe, že když se z dokumentu o závažné kauze vypustí klíčové datum, není to náhoda.

To není chyba. To je účel.

Zatímco veřejnost má pocit, že je zavřená ve smyčce časových pastí a právnických slovíčkaření, politici z ODS si klidně dávají tiskovky o transparentnosti, jako by šlo o výběr barvy na fasádu.

A ti, co měli jednat – mlčí. Stanjura se „dozvěděl“, ale nekonal. Decroix to „nevysvětlila“, ale zahrnula dokumenty.

A výsledek?

Místo spravedlnosti máme externí audit za miliony. Místo zodpovědnosti máme časovou osu bez podstaty. Místo zákona tu visí mlha.

Kdo má být chráněn? Lidé? Nebo kámoši z partaje, co si mezi sebou posílají bitcoiny s cejchem trestné činnosti?

Ať si Decroix zametá časové osy doma, ale tahle republika není její soukromá pračka. A není tu proto, aby legalizovala špínu za tiché asistence spolustraníků.

Jako Margit říkám: pokud se za mlhou skrývá zločin a za tichým režimem lhostejnost, pak nečelíme selhání spravedlnosti – ale ztrátě státu.