EU
Já teda nevím, ale vy máte dojem, že nyní v EU vše neurčují jen státy jako Německo, Francie? Možná máme právo veta, ale k čemu nám je to dobré, když nám EU diktuje vše a čím dál víc má tendenci zasahovat i do soukromí lidí? Nebo to vše se děje, protože naší zástupci v EU jsou k ničemu?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
, jfav, Zerav, Rebel Dandy, nepřítel blbů, Kapr 1, Venda3, Hynes, mamlas, ladahu, Dahlie, znevrala, lanomadabianca, Jirk@, 4934, tomsik1, dmt, hicotea, eva41, sochorar
Odpověď
08.06.2026 12:56:59 - Mgr. Igor Červený
Vážená Beriko, rozumím Vaší námitce a částečně s ní souhlasím. Bylo by naivní tvrdit, že Německo a Francie s Beneluxem nemají v Evropské unii mimořádně silné postavení. Mají. Jsou to velké státy, mají velkou ekonomickou váhu, počet obyvatel, dlouhodobě vybudované diplomatické sítě a často i schopnost prosazovat své zájmy mnohem tvrději než menší státy. To ale neznamená, že Česká republika je bezmocná. Problém byl také v tom, že Česká republika příliš často do Bruselu přijížděla pozdě, nepřipravená, bez spojenců a bez jasné vyjednávací strategie. A pak se samozřejmě snadno stane, že výsledná pravidla vypadají tak, jako by je psal někdo jiný. Protože je také fakticky psal někdo jiný. A ano, máte pravdu, že Evropská unie má v posledních letech velmi nebezpečnou tendenci rozšiřovat svůj záběr do oblastí, kde by měla být mnohem zdrženlivější. Regulace aut, bydlení, energií, podnikání, obalů, emisních povolenek nebo digitálního prostoru se v některých případech dostává až příliš blízko každodennímu životu lidí. To je přesně důvod, proč říkám, že Česká republika nemá být poslušným vykonavatelem, ale aktivním a tvrdým hráčem. Z pozice ministra také zároveň vidím, že se situace mění. Řada států už si uvědomuje, že současný směr je v mnoha oblastech neudržitelný. Německo samo naráží na důsledky drahé energie a ztráty konkurenceschopnosti, Francie hájí jádro, Itálie mluví výrazněji o průmyslu, Polsko i další státy velmi tvrdě brání své zájmy. V4 znovu začíná dávat smysl tam, kde máme společné ekonomické a bezpečnostní priority. A právě tam musí být Česká republika aktivní. Takže moje odpověď je: ano, velké státy mají v EU velký vliv. Ano, EU v některých oblastech zasahuje příliš daleko. Ano, naši zástupci v minulosti často nehráli dost tvrdě. Řešením však podle mě není rezignace nebo odchod. Řešením je dělat evropskou politiku profesionálněji, dříve, tvrději a s jasným vědomím českého národního zájmu. Česká republika musí být v EU slyšet. Ne jako země, která jen automaticky souhlasí, ale jako průmyslová, exportní a sebevědomá země, která ví, co chce. Méně ideologie, méně regulací, méně zásahů do života lidí, více konkurenceschopnosti, dostupné energie, bezpečnosti a respektu k národním státům. To je směr, který prosazuji.
