EK
Kolik % dáváte tomu, že po roce 2030 bude EK v lepším složení než je teď a bude víc racionální? Já se bojím, že nebude. Mimochodem, vy jste pro naše členství v EU nebo ne?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
sochorar, ladahu, klekipetra02, Mezek Franta, Mezek Franta, andre158, Rebel Dandy, Otěcko, tomsik1, mamlas, Kapr 1, Malachyt, helena1937, lanomadabianca, Hynes, Majoránka, Kokokoška, jfav
Odpověď
01.06.2026 10:04:52 - Mgr. Igor Červený
Dobrý den, rozumím Vaší obavě, protože řada rozhodnutí Evropské komise v posledních letech opravdu nepůsobila racionálně, zejména v oblasti Green Dealu, emisních povolenek, automotivu nebo přeregulování průmyslu. Právě proto Motoristé sobě prosazují realistickou politiku: méně ideologie, více zdravého rozumu, dostupné energie, ochranu českého průmyslu, respekt k národním státům. To ostatně odpovídá i našemu programu, kde jasně říkáme, že klimatická a environmentální politika nesmí ničit konkurenceschopnost české společnosti ani životní úroveň občanů. K Vaší otázce: jestli mám dát procento tomu, že po roce 2030 bude Evropská komise rozumnější než dnes, tak bych neřekl 100 %, ale ani 0 %. Řekl bych opatrně, že tomu dávám zhruba 70 až 80 %, pokud bude pokračovat politický vývoj, který dnes vidíme v řadě evropských zemí. Německo, Itálie, Rakousko, znovu aktivnější V4 i další státy začínají mnohem hlasitěji mluvit o průmyslu, energetické bezpečnosti, jádru, konkurenceschopnosti a o tom, že Evropa nemůže sama sebe ekonomicky trestat. Vidím to i z pozice ministra při jednáních v EU. Ta atmosféra se postupně mění. Neznamená to, že se zítra všechno samo opraví. Evropská politika má velkou setrvačnost a řada špatných rozhodnutí už byla přijata. Ale současně už dnes vidíme, že některé dříve nedotknutelné zelené dogma postupně slábne. Mění se přístup k jádru, hledají se partneři pro revizi ETS, otevírá se debata o automobilovém průmyslu (odsun od zákazu spalovacích motorů), o cenách energií i o tom, že Evropa nesmí přijít o vlastní výrobu. A pokud jde o členství v EU: ano, jsem pro setrvání České republiky v Evropské unii. Ne proto, že bych byl nekritický eurooptimista, ale proto, že je to pro Českou republiku ekonomicky i bezpečnostně zásadní. Jsme proexportní ekonomika, silně napojená na evropský trh. Jakýkoliv prudký výkyv, nejistota nebo obchodní bariéra by mohly poškodit české firmy, zaměstnance i domácnosti. Stačí se podívat na Polsko, které velmi tvrdě hájí své národní zájmy, ale zároveň chápe význam evropského trhu pro vlastní růst. Naše pozice tedy není „odejít a prásknout dveřmi“. Naše pozice je být v EU výrazně tvrdší, sebevědomější a méně poslušný stát. Když je něco proti českým zájmům, máme se ozvat. Když je potřeba hledat spojence, máme je hledat. Když Brusel přichází s ideologickým nesmyslem, máme se postavit proti. Ale současně si musíme uvědomit, že Česká republika je průmyslová, exportní a bezpečnostně ukotvená země, pro kterou je členství v evropském prostoru klíčové. V lepší budoucnost Evropské unie věřím, ale ne pasivně. Věřím v ni jen tehdy, pokud se o ni budeme aktivně prát společně se státy, které už dnes chápou, že přeregulování a útok na právo veta nemohou být budoucností Evropy. Chce to čas, spojence a odvahu. A přesně to je podle mě cesta, kterou má Česká republika jít a zároveň je to cesta, kterou jako politik za Motoristy sobě razím!
