Vůbec poprvé v historii České republiky nám leží na stole konkrétní a důkladně zpracovaný návrh, který se s touto otázkou vyrovnává. Sluší se připomenout, že není určen nevinným obětem komunismu, ale týká se těch, kteří byli z pohledu komunistického režimu odsouzeni oprávněně, protože se mu vzepřeli aktivně. Je věnován těm nejodvážnějším z nás, kteří měli odvahu bojovat se zločinným režimem otevřeně a riskovat při tom své zdraví a životy.
Již v roce 1993 se podařilo prosadit zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, v němž se operuje s pojmem odboje. Dnešní návrh zákona na tento zákon logicky navazuje. Obsahuje obecné morální ocenění bojovníků proti totalitě, zároveň je ale natolik konkrétní, aby daným jedincům umožnil přístup k výhodám vyplývajícím ze statusu válečného veterána, jako je například pobyt ve vybraných domovech pro seniory.
Bojovníci proti komunismu si zaslouží slovo úcty slyšet nyní
Nejde o žádný politický výklad dějin, jde o poctivý pokus splatit ohromný dluh, který tato společnost vůči bojovníkům proti komunismu má. Zásadně nesouhlasím s hlasy, že by posuzování historie mělo zůstat na historicích. Alespoň ne v tomto kontextu. Lidé, kteří bojovali proti komunismu, jsou ještě mezi námi a zaslouží si slovo úcty slyšet nyní. A jen politici a představitelé státu – ne historici – ho mohou nahlas vyslovit.
Formu zákona považuji za jedinou možnou. Není důvod, proč by tak měla činit pokoutně vláda svým usnesením. I takový návrh totiž od senátorů ČSSD zazněl. Dílčí výhrady kritiků přesto respektuji. Budou je moci zopakovat v průběhu standardního projednávání ve sněmovně, kam se návrh zákona vrací díky iniciativě koaličních poslanců. Ano, třeba se nám podaří vylepšit definici odboje a odporu. Ano, možná pozměníme jednotlivé lhůty a kritéria pro určení příslušníků třetího odboje. Těžko ale můžeme z rozhodovacích procesů vyřadit státní úředníky z kritizovaného ústavu (ÚSTR) či ministerstva, protože někdo ve finále o individuálních žádostech rozhodovat bude muset. Ale třeba i tady nám kritici pomohou vytvořit vhodnější model. Každý dobrý záměr je koneckonců třeba vtěsnat do dobré legislativní formy. Což je u zákona, který má pokrýt stovky rozličných osudů v průběhu čtyřiceti let, více než obtížné. Proto ať na formě pracují příslušné sněmovní výbory a o jednotlivostech ať diskutují poslanci mezi sebou i s historiky. Forma tady ale není to nejpodstatnější. Ten zákon je hlavně hlasité morální gesto, které si zaslouží nejen bojovníci proti totalitě, ale všichni slušní lidé v této zemi. Od jeho podstaty nesmíme ustoupit ani o píď.
