2. května 1945 přišly na řadu Vařákovy Paseky.

Božena Kršáková, nejmladší z deseti dětí rodiny Vařákových, které tehdy bylo devět let, vzpomíná pro Paměť národa: „Začali vypúšťat dobytek, nás vyhnali ven, všecky nás dali do jednoho místa a už začali zapalovat chalupy. A jak hořela naša stodola, tým žárem eternit tak pléskal, jak kdyby střílal. A hned tý Němci: ´Partyzáni, munice střílá.´ A už nás do ohňa házat chtěli. A maminka se súsedkú prosily, aby nás neházali do ohňa, že to střílel ten eternit. Uvěřili a nechali nás. Jak pozapalovali ty paseky, tož nás sebrali jako rukojmí a šli jsme přes hory s nima…”

Lidé z Vařákových pasek celou noc nespali. Matky a děti zachránila německá farská hospodyně Aurélie Ludwigová, která přemluvila gestapo, aby je pustili. Syna Františky Vařákové Karla, Jana Polčáka, Františka Žáka a Růženu Šopovou pak Němci odvedli do Hošťálkové, mučili a 4.května zastřelili.

Osady v srdci Valašska, zaplatily za pomoc partyzánům nejvyšší cenu. Na statečnost jejich obyvatel nezapomínáme.