Se stejným podtextem  je i  nedávný  rozhovor pro TV Seznam s ex – prezidentovým bratrem Ivanem ve kterém nám mimo jiné sdělil, že Václav Havel  by  dnes nebyl šťastný. Při porovnání reality dnešních dní s lákavými

populistickými velesliby bývalého prezidenta v jeho památném prosincovém projevu 1989, předčící  i Jakešův sestříhaný projev z Červeného Hrádku se není čemu divit.

   Ponechme stranou kdo skutečně a v jaké euforii vytvářel zmíněný  fanatizující  projev. Podstatné je, co se z něj naplnilo. V podstatě téměř nic.

Republika se změnila v království sloužící nadnárodním korporacím odsávající z něj ročně stamiliardové zisky. Zničené dříve soběstačné zemědělství  v kontrastu  s  obchodními potravinářskými řetězci nabízející   sortiment druhé kategorie po kterých by do roku 1989 ani pes neštěkl. Platy pro mnohé občany stačící k zaplacení bydlení a základních životních nákladů, které se ani o píď nepřiblížily těm německým. Armáda bezvýhradně sloužící nikoliv v zájmu našich občanů, ale světově expandujícímu NATO. Vyjadřovat se ke školství?  Snad  jen přání, aby neprošla pirátská změna maturit a zkáza i tohoto resortu nebyla dokončena úplně.

Stručně shrnuto. Z projevů filosofa, snílka a muže mnoha přívlastků Václava Havla se naplnila jen památná věta z jeho prvního novoročního projevu „Naše země nevzkvétá“. Pro mnohé občany zůstala navíc jen blbá nálada, jejíž počátek je s érou vládnutí Václava Havla spojen.

     Současný prezident Miloš Zeman již veřejnosti oznámil, že se nezúčastní letošních oficiálních oslav 17. listopadu. Důvody jeho sdělení spousta občanů chápe a současně přemýšlí, zda by se stejně dnes zachoval i Václav Havel.

Humanista, idealista, člověk toužící po občanské, svorné společnosti, která se mu vymkla z rukou dříve, než si představoval.  Sprcha vajíček při oslavách státního svátku dne 28. října 1991 v Bratislavě mířící v té době na ještě federálního prezidenta Václava Havla je jedním z příkladů.

Politik, po kterém, kromě laviček s jeho jménem toho moc nezůstalo.