Dnes na to všechno, co se událo a děje, bude můj Pohled selským rozumem krátký, nicméně zde je. Jako první mediální drama jsme měli možnost sledovat, jak prezident Petr Pavel promění bleskové rozhodnutí Ústavního soudu, že se má zúčastnit summitu NATO v Ankaře. Tož prezident se zúčastnil, přiletěl paralelním dalším vládním speciálem, který mu chytře poskytla vláda v čele s Andrejem Babišem. Premiér přiletěl se svým doprovodem do Ankary jako první a čekaly ho obvyklé pocty – červený koberec, nastoupená vojenská jednotka, televizní kamery, tisková konference, média….. Prezidenta Pavla, který přiletěl jako druhý, čekal červený koberec a okázalý nezájem. No a potom si na začátku nemohl sednout za předsednický stůl, kde měl místo premiér Babiš, ale do publika mezi řadové účastníky summitu. To samozřejmě budilo pozornost a premiér Andrej Babiš si svoji pozici upevnil a získal respekt. Prezident Pavel naopak dle mého názoru hodně ztratil. Je třeba, aby se podobná situace v budoucnu neopakovala a aby prezident Pavel respektoval postavení a roli premiéra, když už ji dle mého názoru nerespektuje Ústavní soud.

Anketa

Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?

Ano, měli by spolu mluvit

1%

Ne, s Pavlem už není o čem mluvit

98%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 4173 lidí

Za předchozích prezidentů by byl podobný trapas nepředstavitelný…..

Za předchozích prezidentů, silných osobností, Miloše Zemana či Václava Klause, byly vzájemné pozice jasné a podobný trapas s využitím Ústavního soudu by byl nepředstavitelný. Je velmi rozumné a výmluvné stanovisko ministra Karla Havlíčka, že se vláda soustředí na plnění svých úkolů a nebude reagovat, nenechá se zatáhnout, do Pavlovy kampaně na znovuzvolení prezidentem ČR. Jakýkoliv střet či naopak podpora premiéra – prezident totiž vyvolá vždy silný mediální zájem - a prezidentskou kampaň tím vždy přímo či nepřímo podpoří. Proto stanovisko premiéra, že se věnuje plnění úkolů vládního prohlášení a na jednání s prezidentem i z důvodu různých pohledů na zahraniční politiku zkrátka nemá čas, je velmi elegantní stopka. Takový závěr Petr Pavel určitě nečekal, nicméně zaslouží si ho a premiér se trvale těší stabilní silné podpoře voličů.

České hráčky sledovala Martina Navrátilová, Jan Kodeš…..

Další můj „pohled“, moje glosa, patří české tenisové fantazii, kdy Linda Nosková a Karolína Muchová ovládly nejprestižnější světovou tenisovou akci Wimbledon. V českém finále porazila teprve 21letá Linda Nosková svoji kamarádku a deblovou parťačku Karolínu Muchovou. Stalo se tak před zraky těch nejprestižnějších tenistek a tenistů historie, jako jsou například Martina Navrátilová nebo Jan Kodeš a další, kteří byli spolu s anglickou královnou osobně přítomni v hledišti. A určitě nelitovali, zápas to byl strhující. No a když uvážíme, že Karolína Muchová, přední světová tenistka, bude chtít přece jenom začít vyhrávat Grand Slam a Linda Nosková, wimbledonská vítězka, bude chtít ve vítězném tažení pokračovat, tak se máme opravdu na co těšit. A to je dobře, protože náš tenis má obrovskou prestiž a za tohoto stavu přitáhne do tenisových škol mnoho mladých adeptů a troufám si tvrdit, že o svůj další vývoj má postaráno.

Zetor? Konkurovat exportu z Číny není dlouhodobě možné….

Třetí moje glosa je tak trochu osobní. V pondělí totiž skončila v Brně po 80 letech výroba traktorů Zetor, se kterými jsme se my zemědělci setkávali v provozu na každém kroku. Já sám jsem chodil do Zetoru pravidelně na prázdninové brigády a na odborné praxe při studiu na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Byly to právě Zetory, které sehrály klíčovou roli v rozvoji českého zemědělství. To je nesporné. Ovšem konkurovat exportu z Číny, které jsou o 30 procent levnější, to zkrátka není dlouhodobě možné, a tak kdysi naše chlouba - Zetor Brno, skončil.

Jan Veleba

Exprezident Agrární komory a člen Klubu 2019

Psali jsme:

Jde ještě někomu o tuto zemi? Veleba má starost

V roce 1990 jste snědli třikrát víc. Této drahé komodity

Varování: Cizina naším obilím krmí prasata, jejichž maso pak kupujeme

Veleba: 144 tisíc sovětských vojáků zemřelo. A my ani nesmíme vyvěsit vlajku