Sednout si do nějaké venkovské hospody či na nějaký pracovní úřad některého z okresních měst. Doporučil bych to i salónním televizním komentátorům. Možná by pak viděli na vlastní oči jiný svět, než ten, který znají z malostranských ozvěžoven.
Kromě toho, že má náš stát státní dluh cca 1,5 bil. Kč, tak další bilion dluží občané v privátních půjčkách a úvěrech a další bilion firmy. S narůstající ztrátou sociálního smíru narůstá i počet lidí, kteří tzv. již nemají co ztratit. A zdá se, že tento nebezpečný trend není schopna rozhádána vládnoucí parta reflektovat. Ba co víc, ještě přilévá olej do ohně. A to nejen neuvěřitelnou destabilizací policie.
Náměstek ministra dopravy Ivo Toman z ODS si zažertoval. Na setkání se stavaři naznačil, kde vzít chybějící peníze na stavby a opravy silnic. Mimo jiné prohlásil – stát už nemá nic, ale lidé ještě ano. Neumí v pravý čas promluvit ten, kdo neumí v pravý čas mlčet.
ODS prý došla trpělivost s VV a VV prý došla trpělivost s ODS. Spíše to vypadá, že veřejnosti dochází trpělivost s celou vládou. Není to jen proto, že vládnoucí strany často jednají v rozporu se svými předvolebními sliby.
Ministr zemědělství Ivan Fuksa provedl audit ve společnosti Lesy ČR a zjistil, že je vše v naprostém pořádku. A to i v době, kdy v Lesích působili pánové Drobil a Knetig. Podle něj teď překlopí Lesy na akciovku a nakoupí kalouskovy státní dluhopisy. Uf, to jsme si oddechli,...
Véčka si chtějí posvítit na VZP. Zacílí jejich reflektor i na luxusní časopis?
Šéf NKÚ Dohnal přežil tři služební auta, dvousetmetrový byt se stometrovou terasou aj. Kdepak, dohnat Dohnala to není jenom tak. Znáte to – padni komu padni. Jde jen o to, komu a co, že ano.
Nedávno jsem dostal dotaz na termín východoevropský chaos, který jsem použil v jedné televizní debatě. Je to způsob správy země, který je provázen hlubokými vnitřními rozpory, nedůsledností a nerespektováním práva a pořádku. Opírá se o hodnotovou prázdnotu a nahrává agresivním nepoctivcům. Je to pak o selektivní demokracii, k níž se navíc přidává echo západoevropské postdemokracie. Tedy nadvláda konzumu a všudypřítomná manipulace masových médií.
