Pavel byl podporou režimu, který zavraždil naši maminku. A funkce v NATO? Lízátko! Mašín vám zvedne mandle

V souvislosti s akcemi „Stojíme za prezidentem“, které pořádal spolek Milion chvilek pro demokracii, se opět rozvířila debata o kariéře Petra Pavla v Československé lidové armádě. Historici se neshodnou, jak hodnotit jeho příslušnost ke komunistické vojenské rozvědce. Sledujete toto dění?

Debatu sleduji. Petr Pavel, bývalý člen komunistické strany, započal svou kariéru slibně v komunistické vojenské rozvědce. Není třeba se hádat o konkrétní vojenskou terminologii, tedy zda byl zaměstnancem nebo zda byl ve služebním poměru. Podstatné je, že byl vybrán jakožto loajální ke komunistickému režimu. Ke své kariéře měl vhodné rodinné zázemí. Otec pana prezidenta dlouhodobě pracoval s vojenskou kontrarozvědkou, která byla tehdy součástí StB. V této debatě má naprostou pravdu historik Petr Blažek, který jako první na prezidentovu minulost upozornil.

Byl předsedou Vojenského výboru NATO, kde ho museli přece prověřit...

Fakt, že Petr Pavel měl se svou minulostí nějakou funkci v NATO, poukazuje na naprostou bezvýznamnost této organizace. Pozice předsedy vojenského výboru je „make feel good“, tedy funkce vytvořená pro to, aby každý člen NATO, až na něj přijde řada, dostal lízátko. A nezáleží na tom, zda Dánsko do této pozice jmenuje hajného.

Předseda Vojenského výboru NATO není operační velitel vojsk NATO. Je to funkce, ke které nejsou třeba žádné schopnosti. Prošel prověrkou? Jedinou požadovanou schopností je sám se obléci do uniformy a třikrát týdně se - mimo dovolené - dopravit pod vlastní parou do rohové kanceláře v baráku postaveném NATO za 1,2 miliardy dolarů v Bruselu. V Čechách se to považuje za velkou bojovou funkci, ve které si člověk může odpracovat svou minulost.

Co je NATO? Armáda NATO nebyla po dva měsíce po napadení Ukrajiny schopna shromáždit Rapid Response Battalion, tedy prapor rychlé reakce. Jeden prapor je asi 800 lidí. To měla být jednotka, kam by různí členové NATO poslali své jednotky, ale vojáci nebyli vycvičení, aby spolu spolupracovali. Nepředstavitelné, aby se vojenské americké složky nechaly dirigovat někým s vojenským vzděláním Petra Pavla. Jeho vzdělání dobré pro modré přilby by nestačilo ani na vedení nejmenší jednotky NATO.

Prezident Petr Pavel při svém jmenování předsedou Vojenského výboru NATO byl pro svou pozici překvalifikován již svým nasazením na Balkáně, kde měl možnost pracovat s „rules of engagement“, pravidly zapojení vytvořenými „mezinárodním právem“. Při jeho nejdůležitějším nasazení v rámci modrých přileb nepadla ani jedna rána. Použil velice humánní taktiku „stare them down“, tedy uhranout protivníka pohledem, používanou modrými přilbami. Jemu se podařilo vysvobodit francouzské vojáky, kteří právě odpočívali v srbském zajetí.

Připomíná mi to situaci za 2. světové války, kde jsem v roce 1944 pomáhal utéct třem spojeneckým zajatcům ze zajateckého transportu, dvěma rudoarmějcům a jednomu francouzskému vojáku pocházejícímu z Toulouse, kterýžto nakonec odmítl odejít ze zajetí s tím, že bude brzy konec války.

Podobnou zkušeností jako Petr Pavel prošla i Hillary Clintonová, která ve stejném období jako Pavel při vystupování z letadla v bosenské Tuzle prošla „střelbou ostřelovačů“.

Jak se díváte na to, že vaše sestra přijala vyznamenání z rukou prezidenta Petra Pavla?

Řekl jsem sestře, že je dospělá, že si může dělat, co chce. Ale aby v případě převzetí vyznamenání neříkala, že ho přijímá za nás s bratrem nebo za členy naší odbojové skupiny. Petr Pavel byl podporou režimu, který zavraždil naši maminku. On se zavázal i položit život proti nepřátelům zločineckého režimu, tedy proti mně a mému bratrovi. Petr Pavel ale nikdy nebyl v situaci, kdy by musel za něco položit život. Ani při zmiňovaném osvobozování francouzských vojáků mu nehrozilo žádné riziko. Bránila by ho Mařena Albrightová a Bill Clinton.

Jak vidíte budoucnost NATO?

NATO v historii opakovaně ukazovalo, že není soudržnou a předvídatelnou aliancí, na kterou by se Spojené státy americké mohly bezvýhradně spoléhat při obraně západní civilizace. Během Suezské krize členské státy aliance stály proti sobě. O deset let později pak Charles de Gaulle vyvedl Francii z vojenských struktur NATO. Vojenské vybavení a infrastrukturu, která jim byla zaplacena a propůjčena Amerikou, si však Francouzi ponechali. Podobné rozpory se objevily i v 80. letech, kdy členové NATO odmítli podpořit americké akce proti Kaddáfímu. Po konci studené války a rozpadu Sovětského svazu NATO ztratilo svůj význam.

Největší finanční zátěž NATO nese Amerika. Současná vláda v České republice plánuje dávat na obranu ještě méně než vláda předchozí. Václav Havel po přijetí Česka do NATO v roce 1999 řekl: „Prohlašuji jménem České republiky, že si uvědomujeme nejen jistoty, které nám tato příslušnost dává, ale i závazky, které z ní vyplývají.“ Ty závazky se však České republice nedaří plnit. Každý se spoléhá na to, že ho Amerika ochrání, jako kdyby její státní kasa byla bezedná.

Není dnes ale NATO vnímáno jako hráz proti roztahujícímu se Rusku?

Bylo jednou z největších chyb Západu, že po rozpadu Sovětského svazu v 90. letech nevyužil příležitost a nepokusil se Rusko integrovat do demokratických a politických struktur, tak jako to učinil u Československa, Polska, Maďarska a dalších zemí bývalého Varšavského paktu, které se vzájemně od sebe ničím nelišily a pocházejí ze stejného pytle. Já v Bartolomějské žádné Rusy neviděl.

Tehdy Spojené státy americké usilovaly o integraci bývalého Sovětského svazu do již civilizovaných zemí západní Evropy. Dokonce se konala již společná vojenská cvičení amerických a bývalých sovětských jednotek na území bývalého Sovětského svazu (dnes Ukrajiny), o čemž píše i bývalý americký generál Michael Flynn ve svých vzpomínkách. To bylo později zamezeno pomocí Albrightové a Clintona.

Mluví se o Rusku. Ale co ospravedlňuje přijetí do NATO zemi jakou je Německo s minulostí koncentračních táborů a osobností jako Ilse Kochová, doktor Josef Mengele, Adolf Eichmann a další. Německo je dnes členem NATO a EU a je také chlebodárcem České republiky. Pro něj se místo našlo. Japonští admirálové žrali americké piloty za druhé světové války. A pro Japonsko se místo také našlo. Tak proč ne pro Rusko?

Po skončení studené války vyhrané Ronaldem Reaganem Němci odmítli po sjednocení Američanům poskytnout několik stíhaček MiG-29, které v počtu čtyřiadvacet zbyly po východoněmecké armádě z pozůstalosti členství ve Varšavském paktu. Američané tyto stíhačky potřebovali pro pokračující výcvik svých pilotů. Německo dokonce řešilo otázku, zda bude přípustné, aby vojáci Bundeswehru pocházející ze západního Německa vstoupili po sjednocení na území bývalého východního Německa. Dnes se jednotky Bundeswehru nacházejí v Litvě.

Albrightová a Clinton rozšířili NATO až k hranicím Ruska. Následky tohoto jednání, které dnes vidíme, Henry Kissinger předpověděl už 5. prosince 1994.

A jak nahlížíte na konflikt v Íránu?

Vyjednávání Steva Witkoffa a Jareda Kushnera s Íránem, ani s Putinem nikdy k ničemu nevedla. Pouze k protlačení jejich osobních obchodních ambicí. V Íránu šlo o jedinečný zásah, který se podařil americkým složkám pomocí Mosadu. Američané se koncentrují na vojenskou a hospodářskou infrastrukturu, kdežto Izrael na vedení režimu.

Válka by bývala byla Izraelem levněji vyřešená, kdyby ji USA bývaly nechaly Izrael v loňském roce dokončit. Sto dvacet izraelských letadel naložených bombami sledujících americké B-2 ale uposlechlo amerického rozkazu Írán a Chameneího nebombardovat. Donald Trump to v očekávání Nobelovy cenu míru Izraeli nepovolil. Teď už ji nemůže očekávat, tak dělá to, co měl udělat již dávno. Například akce ve Venezuele, nyní v Íránu. Teď to tam musí dokončit. Amerika je ve válce s Íránem již sedmačtyřicet let. Žádný z amerických prezidentů tuto válku doposud nedokončil. Během těchto sedmačtyřiceti let Írán provedl více než 300 útoků proti americkým zájmům, dokonce i na americké prezidenty. Jak by asi Íránci jednali, kdyby měli atomovou bombu? Vždyť nyní kolem sebe mlátí jako šílenci a napadají dokonce své muslimské bratry.

Pohled na země NATO a jejich pomoc v Íránu je tristní. Britský premiér, francouzský a španělský prezident od začátku války v Íránu nepovolili Američanům používat své základny, následně jim povolují jen omezené použití. Ukázalo se, jak je důležité vlastnit strategická místa jako jsou ostrovy Diego García a Grónsko. V NATO není nikdo, jehož armáda nebo letectvo by se mohly rovnat schopnostem Izraele. Izrael je jediným spojencem proti rozšiřujícímu se islámu, jediná spolehlivá demokratická země na Blízkém východě. Izrael brání i Evropu proti Íránu, který mlátí i své nejbližší muslimské spojence. Jak by se tento Írán choval ke křesťanské Evropě, kdyby měl k dispozici rakety dlouhého doletu, které očekával z Číny, jež tuto technologii získala začátkem 90. let od Ukrajiny. Evropské země nechtějí poslat pomoc do Hormuzského průlivu, přestože je to v jejich vlastním zájmu. Amerika se může obejít bez tamní ropy. Kdyby Amerika odmítla vyvážet pohonné hmoty do Evropy, cena benzínu by v USA klesla o padesát procent, kdežto evropský průmysl by se okamžitě zhroutil. Amerika měla mít 790 milionů barelů strategických rezerv ropy, které ale byly Bidenem většinou vyčerpány, když předstíral, že jeho zelená politika nesouvisí se zdražením benzínu v Americe. Dnes ve strategických rezervách zbývá asi 450 milionů barelů, které nyní Donald Trump uvolnil, aby udržel na živu své „spojence“.

Válka na Blízkém východě je jen druhou předehrou - po válce na Ukrajině, která byla první předehrou - pro válku s Čínou. Bomby, munice a rakety, které jsou nyní potřeba, byly vyplýtvány na Ukrajině. Na rvačku dvou zkorumpovaných oligarchií, která mohla být vyřešena bez ztráty statisíců životů na obou stranách.