To, co aktuálně předvádějí spojené síly opozičních politiků a aktivistů spolu s manažery, redaktory a dalšími zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu v souvislosti s návrhem změny financování veřejnoprávních médií, je daleko za hranou provozování standardní politiky i standardní pluralitní, vyvážené, všestranné a objektivní žurnalistiky.

Ale oddělme od sebe dvě věci. Jednou je samotné financování médií veřejné služby a druhou obsah, kterým se prezentují. Svět elektronických médií se v posledních desetiletích dramaticky změnil. Jak co do technologií a vysílacích platforem, tak co do množství programů. Způsob financování ČT a ČRo však zůstal stejný jako v první polovině 20. století. Televizní a rozhlasové poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální, neboť v toku času se pozvolna přeměnily na podivnou degresivní „daň z domácnosti“, efektivita jejich výběru je problematická, podstatná část peněz do cíle vůbec nedoputuje a v poměru ke svému příjmu paradoxně nejvíce platí ti nejchudší. Systém je prostě zastaralý.

Jestliže Fialova vláda za této situace, a navíc v naprostém rozporu se všemi svými předvolebními i povolebními sliby naopak prosadila navýšení poplatků, ba dokonce ještě nesmyslně, protože nelogicky rozšířila okruh jejich plátců, fyzických i právnických osob, nelze to nazvat jinak než jako politický zločin. Když k tomu ještě přičteme nespokojenost značné části veřejnosti s obsahem vysílání, zvláště pak se zpravodajstvím a publicistikou, a z toho vyplývající neochotu podporovat veřejnoprávní média povinným „výpalným“, je evidentní, že nazrál čas ke změně. Ostatně ve většině unijních zemí se tak již stalo.

Zcela liché jsou nářky, že změna financování ohrozí nezávislost veřejnoprávních médii. Ať už je budeme hradit z levé kapsy prostřednictvím poplatků anebo z pravé kapsy přes státní rozpočet, vždy o tom rozhodují úplně stejní politici. A zaměstnance vyplácí stále stejná účtárna, přičemž odkud do ní peníze doputují, se zaměstnanců nijak netýká. Směšná je rovněž argumentace typu, proč něco měnit, když to funguje. Nic nefunguje! Jak asi ten systém funguje, když České televizi dle průzkumu agentury STEM nedůvěřuje 52 % občanů?

Česká televize není tím, čím by dle zákona měla být! Má poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů, má přispívat k právnímu vědomí obyvatel České republiky a má také dbát na to, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech nebyla jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí. Česká televize tato zákonná ustanovení dlouhodobě nedodržuje. Ve svém zpravodajství a publicistice preferuje jeden ideový a politický směr a jeho protagonisty ve svém vysílání zvýhodňuje. Nositelé jiných názorů jsou naopak selektováni, ostrakizováni, dehonestováni a stigmatizováni. Suma sumárum: Česká televize není nezávislým informačním zdrojem, nýbrž propagandistickým nástrojem.

To vše za situace, kdy povinností prakticky všech domácností je platit povinné televizní poplatky. Financujeme si tak něco, s čím nejen že podstatná část veřejnosti nesouhlasí, ale přímo něco, co nám škodí, neboť to narušuje volnou politickou soutěž a ničí demokratický právní řád. Financujeme něco, co společnost rozděluje, namísto aby to bylo jejím spojovníkem.

Nalejme si čistého vína. Česká televize opozici slouží jako její informační, propagandistická a mocenská základna, v překladu Al-Kájda. Proto za ni opoziční politici bojují, jako by poslední bitva vzplála. Pouhá změna financování proto nestačí. Ta samotná totiž žádnou podstatnou změnu nepřinese. Je třeba definovat, co veřejná služba je a co už není. Českou televizi (i Český rozhlas) je potřeba zeštíhlit, její hospodaření podrobit skutečné veřejné kontrole, a ze všeho nejvíc její zpravodajství a publicistiku otevřít celému názorovému spektru.

Zatímco v souvislosti s navrhovanou změnou financování bude nadále probíhat onen trapný opoziční a veřejnoprávní festival pokrytectví, demagogie a pokleslé propagandy, mohou laskaví čtenáři, diváci, voliči a daňoví poplatníci přemýšlet, k čemu nám Česká televize ve stávající podobě je:

Aby nám selektovala informace na ty, které smíme slyšet a které ne? Aby nám vnucovala eurounijní, progresivistickou, klimatickou, covidovou a ukrajinskou propagandu? Aby den co den na obrazovce promovala své politické oblíbence? Aby nám v hlavním vysílacím čase pouštěla staříky Vinnetoua, Angeliku, Schimanského, Kojaka či radu Vacátka? Aby nás ještě sedmatřicet let po sametu krmila seriály z dob reálného socialismu? Aby nám na šesti či sedmi kanálech za povinný poplatek servírovala podobný obsah, jako zdarma nabízejí televize komerční? Aby týden co týden drancovala archiv a vyráběla nekonečné střihové pořady s Bohdalkou, Menšíkem, silvestry a kouzelníkem, co nikdy nepřijde? Aby za naše peníze krmila aktivisty z politických neziskovek? Aby politicky korektně vymývala hlavičky už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro hochy a děvčata z „pražské kavárny“, co spolu mluví?

Na tohle posíláme na Kavčí hory miliardy? Proč si máme vydržovat něco, s čím nesouhlasíme, ba dokonce, o čem si mnozí myslí, že nám to škodí?

(Psáno pro MF Dnes.)