Mnozí z nich postrádají schopnost kočírovat vlastní životy, respektive udržet stálý partnerský vztah, pročež zdejší bulvární plátky, co jich tu jen máme, nadstandardním způsobem zásobují informacemi o svých rozchodech, rozvodech, záletech, případně i soudních tahanicích s tím spojených.

To, že mnozí nemají pod kontrolou svůj vlastní soukromý život, jim ale nebrání, aby radili jak řídit celou zemi. Z nějakých neznámých důvodů podléhají přesvědčení, že jsou to právě oni, totiž známé a často i populární tváře, kdo má pro veřejnost komentovat také politické a společenské dění, a že obyčejní lidé právě jim visí na rtech, aby jim vysvětlili složitosti naší doby.

Problém těchto jedinců je ale v tom, že v naprosté většině nejsou nadstandardně informovaní, ani sečtělí, ani zběhlí v dlouhodobém analyzování společenských jevů či politických kauz. Ostatně mnozí z nich na to ani nemají čas, neb jsou časově vytíženi množstvím svých jiných, obvykle uměleckých aktivit.

Jejich dalším limitujícím faktorem je, že obvykle žijí v ghettu své společenské bubliny, kde se s podobně stiženými jedinci udržují v přesvědčení, že právě oni, a jen a jen oni, vidí svět a politiku správně. Ale kdyby jen to. Zároveň se navzájem utvrzují v klamu, že ostatní lidé, často ti, z jejichž peněz de facto žijí, jsou hloupí, pročež je nutné je oblažovat nežádanou osvětou, případně jim spílat, že jsou dezoláti, xenofobové, extremisté, ruští švábi, Putinovi agenti či náckové. 

A vzhledem k tomu, že tito jedinci mají vrozenou potřebu se neustále producírovat, kromě prken, která znamenají svět a kde jsou doma a kam patří, oblažují své spoluobčany také jiným repertoárem a jinými cestami a kanály, včetně sociálních sítí, ba dokonce i z pódií opozičních protivládních demonstrací svolávaných podobně stiženými týpky, kteří se pro změnu koncentrují v demagogických nátlakových partičkách vydávaných za neziskové organizace.

Co na jejich aktivity odpovědět? Hlavně to, že k prosazování svých politických názorů a cílů zneužívají popularitu, kterou nabyli na jiném poli. To je nečestné a nesportovní. I politická soutěž má svá pravidla. Pokud chtějí provozovat politiku, mohou se spolu s ostatními postavit na startovní čáru a politických přeborů se zúčastnit. Pak se spočítají výsledky a kdo má nejvíc, ten obvykle vládne. Jenže právě proti tomu dnes tihle samozvaní spasitelé ponejvíce protestují. To je nejenom nečestné a nesportovní, ale navíc ještě nekonečně hloupé. Proč? Protože mají plná ústa demokracie, ale ve skutečnosti ji svými aktivitami destruují.

(Psáno pro Deník TO.)