Prvním českým eurokomisařem byl Pavel Telička. Tuhle trafiku dostal za to, jak mizerně vyjednal podmínky vstupu České republiky do Evropské unie. Právě on má proto lví podíl kupříkladu na likvidaci českého cukrovarnictví, jež padlo na oltář našeho vstupu „do Evropy“.

Moc se ve skvěle finančně vypolstrovaném křesle eurokomisaře ale neohřál, neb se záhy musel pakovat, protože vláda Stanislava Grosse potřebovala odkladiště pro vrcholně neúspěšného předsedu vlády Vladimíra Špidlu. Ten pak mimo jiné reguloval sluneční svit, což mu vydrželo až do konce funkčního období. Následně se z něj díky královským unijním výsluhám, o nichž se našim seniorům ani nesní, stal jeden z nejlépe zabezpečených důchodců České republiky. Aktuálně se spolupodílí na oživování zaslouženě mrtvé sociální demokracie.

Špidlu pak v roce 2010 v Bruselu na dalších pět let vystřídal kariérní diplomat Štefan Füle, muž bez politické chuti i politického zápachu, někdejší ministr pro evropské záležitosti v „úřednické“ vládě Jana Fischera, absolvent Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (1981–1986) a v letech 1982 až 1989 člen Komunistické strany Československa.

Pak už nadešel čas Věry Jourové. Její vstupenkou do vrcholné politiky v dresu ANO, nejprve na ministerskou sesli, posléze na eurokomisařskou a v konečné fázi na místopředsednickou Evropské komise, se stalo její předchozí vazební arestování. Dle wikipedie: „… kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené. Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.“

Jourová posléze proslula coby vrchní eurounijní cenzorka, sekernice autonomně jednajících zemí a v důsledku toho také hrobařka česko-polských a česko-maďarských vztahů. Unijní výsluhy si nyní užívá v akademické sféře a nepřekvapivě i jako prezidentský poraděnko.

A to už jsme v současnosti. Dozimerické uskupení STAN nominovalo a Fialova vláda do Bruselu vyslala bankéře Jozefa Síkelu, jenž předtím coby milovník závětrných elektráren exceloval v roli ministra průmyslu a obchodu. Nyní jako unijní vyslanec a majitel naprosto bezvýznamného portfolia trousí peníze evropských daňových poplatníků v Africe a přilehlých destinacích.