To říká poté, co:
- je politik a dožadoval se vstupu na nepolitické podium a z nepolitické akce udelal navýsost politickou sám
- dostal prostor a mohl na to pódiu vlezt a mluvit, takže ho nikdo necenzuroval
- lidé mohli svobodné vyjádřit svůj názor a nikdo je nenutil do jiného, než sami cítili a ano, měli odvahu se postavit ministrovi
- argumentoval komunismem poté, mu nevadí, že jeho kolega Klempíř, kterého vypískali také, udával pro STB za pětistovku kamarády
- no a následně jeho stranický kolega veřejně řekne, že festivalu Strážnice už nedají žádné dotace.
Ministr Macinka pokračuje:
“Bude trva roky, než to opravíme, ale nevzdáme to, i když po nás budou lidé s dušemi kyselými hystericky pískat. ”
Tohle chování je kombinací pokrytectví a několika specifických argumentačních faulů či manipulativních technik. Pokrytectví (licoměrnost): Mluvčí sám dělá přesně to, z čeho obviňuje své oponenty.
Argumentum ad hominem (tu quoque – „ty taky“), kdy místo vyvrácení oponentova argumentu mluvčí útočí na osobu oponenta a jeho jednání. Obviňuje kritiky, že se chovají „jako za komunismu“.
Psychologická projekce: Jde o obranný mechanismus, kdy člověk přisuzuje své vlastní negativní vlastnosti a činy někomu jinému.
Vytváření slaměného panáka (Straw man): Mluvčí zkreslí kritiku oponenta do absurdní roviny (např. „vy mě tu cenzurujete/omezujete jako za totality“), načež tento zveličený nesmysl používá, aby odvrátil pozornost od svých vlastních reálných kroků.




