Dlouhodobý program komunistické strany totiž není jen souborem politických slibů, ale představuje teoreticky formulované objektivní zájmy pracujících. Zvykli jsme si nahrazovat jej „akčními programy“ v různých podobách, se kterými si ale jako komunisté nemůžeme a nesmíme vystačit. Kapitalismus produkuje množství konfliktů – od zápasu o výši mezd a úrovně pracovních podmínek přes sociální zabezpečení až po války a ekologickou krizi. Zápasy proti důsledkům těchto krizí ale zůstávají roztříštěné, krátkodobé a ve své osamělosti neúspěšné. Náš dlouhodobý program má mít proto ambici je spojovat do jednotné strategie, převádět spontánní a fragmentovaný odpor do vědomého politického projektu, vysvětlovat příčiny těchto konfliktů tkvící v kapitalistickém způsobu výroby a odhalovat historický cíl, jímž je překonání kapitalismu a vytvoření beztřídní společnosti.
Pro komunisty je ale dlouhodobý program také velmi významným dokumentem směrem dovnitř strany. Kapitalistická společnost vytváří silný ideologický tlak prostřednictvím médií, vzdělávacího systému, kultury a dalších institucí, které reprodukují logiku trhu, konkurence a soukromého vlastnictví. Bez jasného programu se komunistická strana může snadno dostat do situace, kdy reaguje pouze ad hoc na aktuální události, přebírá rámec hegemonní politiky nebo se přizpůsobuje volebnímu oportunismu. Dlouhodobý program proto funguje jako kompas, který umožňuje posuzovat konkrétní politické kroky podle toho, zda přibližují, nebo naopak vzdalují cíl, kterým je pro komunisty socialismus - demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.
Program má tedy klíčovou roli při upevňování jednoty strany. Komunistická strana není jenom organizační struktura sdružující náhodné členy, kteří se chtějí účastnit politického života, ale je také nositelka a reprezentantka kolektivního vědomí pracujících. Aby taková organizace mohla fungovat, musí v ní mezi členy existovat sdílené porozumění charakteru kapitalismu, hlavním rozporům společnosti i strategii jejich překonání. Program tak vytváří teoretický a politický rámec, který sjednocuje členy strany a který je pro ně také majákem v rozbouřeném moři kapitalistického zmatení pojmů. Bez něj hrozí řada strukturálních problémů, které mohou být ve výsledku pro stranu likvidační. Strana může sklouznout k oportunismu, kdy přizpůsobuje svou politiku momentálnímu veřejnému mínění nebo koaličním možnostem, a postupně se integruje do systému, který měla původně překonat. Také může dojít ke ztrátě historické perspektivy, kdy se politika redukuje na reformismus a sociální požadavky se oddělují od cíle transformace výrobních vztahů. Hrozí také ideologická dezorientace, kdy členové i sympatizanti přestávají chápat, čím se vlastně komunistická politika liší např. od té sociálně demokratické. V neposlední řadě slábne schopnost mobilizace, protože radikální společenská změna vyžaduje dlouhodobou důvěru a organizaci lidí. Pokud strana nedokáže formulovat jasnou vizi společnosti, lidé ji vnímají jako každou jinou politickou stranu, která o ně jeví zájem pouze krátce před volbami a nenabízí žádné inovativní a definitivnější východisko z krizí.
Dlouhodobý program strany by měl také mluvit o minimálních programových požadavcích, jakými jsou např. progresivní zdanění, zestátnění strategické infrastruktury, zakládání státních podniků apod., která naznačují, jak je možné postupně přetvářet ekonomické struktury. Program nesmí být abstraktní utopií, ale o teorii opřeným živoucím dokumentem, který v sobě artikuluje strategii transformace ekonomických vztahů a propojuje ji s každodenním životem pracujících a jejich politickou organizací i volebním zápasem.
Z pohledu komunistů je proto dlouhodobý program naprosto zásadním dokumentem, jehož aktualizace by neměla být brána na lehkou váhu a tím méně v pěně všedních dní odsouvána na „později“. Spontánní odpor proti kapitalismu vidíme kolem sebe každý den, je ale často nevědomý a neorganizovaný. Nepochopení role komunistické strany vycházející právě z jejího dlouhodobého programu je pak důvodem, proč se nedaří oslovovat masy a vytvářet takovou reálnou politiku, která by dávala pracujícím smysl a za kterou by byli ochotni se postavit.
Bez dlouhodobého programu hrozí komunistické straně prohlubující se oportunismus, ideologická dezorientace, organizační fragmentace i postupná integrace do kapitalistického politického systému, který by takový konec komunistického hnutí v České republice s radostí přivítal. To ale my, čeští komunisté, po více než sto letech zápasů našich předchůdců, nemáme právo dopustit.
