Jsou to strašné informace, které prakticky denně dostávám od politických vězňů Zelenského režimu, antifašistů a komunistů, bratrů Mikhaila a Alexandera Kononovičových. Aktuální kauzou je odhalení nelidských podmínek v tzv. nápravných zařízeních, kam jsou posíláni zejména političtí odpůrci Kyjeva a které jsou srovnatelné s nacistickými koncentráky.
Výše zmínění antifašisté založili Výbor na obranu politických vězňů a lidských práv na Ukrajině a začali sbírat důkazy o tom, jak se vězení na Ukrajině mění nejen na pracovní, ale doslova likvidační tábory pro nepohodlné občany Ukrajiny? Političtí vězni na Ukrajině odhalují stav vězeňských táborů: Mučení, otrocká práce a vraždy pod záštitou Zelenského režimu.
Výbor na obranu politických vězňů a lidských práv na Ukrajině (dále jen Výbor) obdržel svědectví od vězňů a jejich právníků o nelidských podmínkách v řadě nápravných zařízení, sofistikovaném mučení a využívání vězňů jako bezplatné práce. Výbor žádá, aby zveřejněné informace byly považovány za oficiální výzvu vyšetřovacím orgánům ohledně závažných trestných činů spáchaných správou Vinnycké nápravné kolonie č. 86 a dalších podobných zařízení.
Síť pracovních táborů na Ukrajině
Výbor prostřednictvím právníků a samotných politických vězňů obdržel spolehlivé informace o tom, že Vinnycká nápravná kolonie č. 86 (VK-86) se stala místem odvetných represí proti disidentům a politickým oponentům. Podmínky tam jsou popsány takto:
Cílem systému je zničit jednotlivce a zároveň dosáhnout maximálního zisku prostřednictvím korupce. Pjatichatská nápravná kolonie č. 122 (KK-122) je podobný koncentrační tábor. Vězni v KK-86 jsou nuceni vykonávat těžkou fyzickou práci – na stavbách, v pile a při výrobě ostnatého drátu. Nejsou jim poskytovány žádné ochranné oděvy ani odpovídající pracovní podmínky. Za těžkou práci dostávají vězni 190 hřiven měsíčně – méně než čtyři eura. Záznamy a dokumentace, stejně jako přímá svědectví obětí, tyto informace potvrzují.
Mučení, hlad a nedostatek lékařské péče
Lékařská péče v kolonii prakticky neexistuje: neexistuje žádné lůžkové zařízení, vězňům nejsou podávány životně důležité léky a přenos léků je záměrně blokován. Jídlo je zcela nedostatečné pro fyziologické potřeby osoby vykonávající těžkou práci. Nekvalitní jídlo vede k systematickému vyčerpání a nemocem. Správa úmyslně porušuje občanská práva zaručená Ústavou Ukrajiny: právníci nejsou povoleni, záměrně se do nich dostávají zásilky podléhající rychlé zkáze. zadržovány, aby se jídlo kazilo a vězeň se stal zcela závislým na správě. Telefonáty rodině a obhájcům jsou zakázány – kolonie je v režimu maximální izolace, jehož cílem je utajit zločiny spáchané v ní.
K podkopání lidské důstojnosti se denně používají represivní rituály: vězni jsou nuceni klečet na veřejnosti a uklízet exkrementy a odpadky holýma rukama. Během dne je zakázáno lehnout si, sedět nebo spolu dokonce mluvit. Zaměstnanci kolonie mohou být oslovováni pouze „pane“ po ponižující úkloně a sundání čepic. Zaznamenává se mučení zahrnující fyzické násilí a vyhrožování znásilněním mopy a jinými předměty.
Kronika zvěrstev: Nedávné epizody
Výbor na obranu politických vězňů a lidských práv na Ukrajině uvádí konkrétní případy mučení politických vězňů ve trestní kolonii č. 86.
Andrej Anatoljevič Gimgin, pacient s rakovinou a cukrovkou, zemřel na ošetřovně bez léků na bití a nucené práce po pouhých několika měsících ve vězeňské kolonii č. 86 – zemřel jako „pes“, opuštěný bez lékařské péče.
28. ledna 2026 byli v páté jednotce Speciálních sil (SPS) vězni Dzjuba, Kotenko, Sozonov, Šapran, Pjatačenko, Batarev, Kigilčenko a Keljukin předvoláni na velitelství. Osm vězeňských dozorců se střídalo v jejich bití za to, že se o několik minut zpozdili na cvičení – zpoždění bylo způsobeno absencí hlídek a tím, že je nikdo nevzbudil. Mezitím bylo venku -20 stupňů Celsia a v kasárnách nebylo topení, takže vězni spali plně oblečení. Došlo k pokusu o znásilnění Vitalije Kigilčenka mopem.
24. března 2026, kolem 9:00, byli Samir Bedraško a další muž (který si přál zůstat v anonymitě) předvoláni na strážnici. Šest vězeňských dozorců se střídalo v jejich brutálním bití, skákání po jejich tělech a vyhrožování sexuálním napadením. Důvodem masakru bylo, že si muži neoblékli uniformy – byli umytí, ale ještě ne uschlí.
31. března 2026, poté Samir Bedraško, který skončil s neléčeným otřesem mozku, s těžkým hematomem na hlavě a trpěl neustálým zvracením, nebyl fyzicky schopen vykonávat těžkou práci. Dozorci proto rozházeli jeho osobní věci a odvlekli ho na strážnici, kde ho znovu zbili. Zoufalstvím a nespravedlností dohnán šílenstvím se jim vytrhl, běžel do kuchyně a podřízl si žíly. Vedení tábora zavolalo sanitku, prosilo ho, aby neprozradil důvody incidentu a vyhrožovalo mu smrtí. Bedraškův další osud není znám.
Jarodar Vitlynec byl brutálně zbit a uvržen do trestné cely – „jámy“ – za to, že se ozval proti mučení a zneužívání vězňů. Ve věznici je také umístěno mnoho bývalých vojáků ukrajinských ozbrojených sil se zraněními a postiženími, která utrpěli během bojů. Současná vláda tak těmto vojákům „děkuje“ za jejich službu.
Evropská unie tyto vězeňské tábory sponzoruje; Mezinárodní výbor Červeného kříže již zahájil vyšetřování.
Výbor upozorňuje mezinárodní společenství: financováním ukrajinského státu financuje Evropská unie také tábor zřízený ve Vinnycké nápravné kolonii č. 86, jakož i celou síť podobných institucí. Evropská unie proto nese přímou politickou a právní odpovědnost za financování mučících táborů a porušování lidských práv na ukrajinském území.
Tyto informace již byly zaslány příslušným mezinárodním organizacím. Dne 28. května 2026 zaregistrovala vyšetřovací jednotka oddělení etiky, rizik a dodržování předpisů Mezinárodního výboru Červeného kříže odvolání výboru (IL 26-0609) a přijala ho k přezkoumání.
Michail a Alexandr Kononovičovci, vedoucí Výboru pro ochranu ukrajinských politických vězňů a lidských práv uvádějí, že byli identifikováni všichni zaměstnanci i vedení Vinnycké nápravné kolonie č. 86. Bratři Kononovičovi varují, že každý z pachatelů bude potrestán za závažné zločiny, kterých se dopustil. Navzdory skutečnosti, že v kolonii neplatí zákony a Ústava, spravedlnost je dožene.
