Ačkoliv je v občanském zákoníku zakotven termín, na vystěhování ze služebního bytu, církev okamžitě po propuštění začala tvrdý nátlak na toto vystěhování z farního bytu, mě i mé rodiny, tenkrát s dvěma malými dětmi. Přitom je byt do dnešního dne opuštěn a nový nástupce, V. Pek, bydlí v Novém Bydžově. To že se musíme v rozporu s Občanským zákoníkem vystěhovat mu ochotně potvrdila i soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové JUDr. Anna Tichá, která „posvětila“ i to, že je v pořádku, když církev o mě mezi věřícími šířila různé pomluvy, nepravdivá nařčení a urážky.
S dětmi jsme se postupně přestěhovali do několika pronajatých bytů, a nakonec si koupili na hypotéku řadovku v jedné vesnici, abychom se nemuseli stále handrkovat a děti měli alespoň svůj pokoj a kousek zahrádky.
Samozřejmě advokát církve požadoval jménem církve uhrazení nákladů na pracovně právní spor. To, co mi bylo od soudů či právníka bylo doručeno, to jsem se snažil vždy řádně uhradit. Soudy však byly doprovázeny podivnostmi a opomenutími. Oblíbeností JUDr. Kříže bylo vždy poslat exekutory, bez předchozí výzvy k zaplacení, tak, aby částka co nejvíce narostla. Nevím dostal-li pokyn od představitelů církve maximálně se mi pomstít či je to to jeho přirozené chování jako člena katolické církve. Pohledávky a náklady na exekutora jsem tedy uhradil. Přesto mi nyní hrozí, že právě kvůli Církvi československé husitské či JUDr. Jakubu Křížovi přijdu s rodinou, tedy manželkou a dvěma děti o střechu nad hlavou. Ačkoliv mi poslal na počátku roku opět výzvu k úhradě dalších nákladů, kterou jsem uhradil, jednalo se o částku do 20.000,-Kč. Přesto na mě poštval tvrdého exekutora pro změnu z Karlových Varů, který vykouzlil, bez přiznání úroků nárůst částky na 107.000,-Kč, pouhými třemi svými právními úkony a dokonce nařídil exekuční dražbu našeho domu. Exekutora nikterak nezajímá to, že jsem doložil výpisy z bankovního účtu úhradu částky, to se dá ještě pochopit, chce vyrýžovat své. Bohužel to nezajímá ani soudce Mgr. Jiřího Hanzla z Okresního soudu v Nymburce a ani skutečnost, že celou věc prověřují orgány Policie ČR. Zřejmě to je tím, že pod veškerými dokumenty je podepsána Církev československá husitská, která je v pohledu dnešní doby a soudů nedotknutelná a svébytná, a tedy zákony dodržovat nemusí.
Samozřejmě jsem se pokusil obrátit i na vedení církve, konkrétně jejího patriarchu ThDr. Tomáše Buttu, Th.D., abychom celou věc vyřešili, toto však zůstalo bez jakékoliv odezvy. A tak v současné době a stavu společnosti, kdy je velice obtížné domoci se práva a ochrany, pokud nemáte tučné konto, mi nezbývá, než i po čtyřech letech šikanování ze strany Církve československé husitské, bojovat za dodržování zákonů a práva i s vědomím, že mohu čekat od jejího právníka či samotné církve, že opět s dětmi přijdu o střechu nad hlavou.
Závěrem jen tedy lze zkonstatovat, že církev, která nese jméno M.J. Husa, jenž za svou kritiku skončil na hranici, přesně po 100 letech od svého vzniku, je na tom stejně či hůře než církev, proti které se zakladatelé Církve československé tehdy vymezovali.
I zde jsou tedy platná slova vzpomínky římskokatolického kardinála Recze, který v ní říká: „Všichni na světě ti odpustí, jenom církev ne.“
emeritní farář Mgr. Rostislav Kotrč
