Září je ve škole časem informovaných souhlasů. Rodiče je často podepisují automaticky, nechtějí dělat problémy. Školy nicméně prochází proměnou, která není jen o tom, že místo zápisů v sešitě se vlepují pracovní listy.

Do škol se postupně dostávají školní psychologové, kteří po podpisu rodičů budou smět s dětmi pracovat bez nutnosti je informovat, naopak informovat jiná odborná pracoviště, archivovat o dětech po celou školní docházku veškeré materiály, připravovat jim školeníčko s obsahem, který se k rodiči dopředu nedostane.

Na jednu stranu je fajn, že děti vzniká bezpečný prostor a přichází osoba, které se mohou svěřit, bohužel někdy jediná, na druhou stranu je touto cestou prolamován výsostný prostor rodiny a rodičů.

Pevně doufám, že školy se s tímto novým nástrojem naučí pracovat, moje víra v etiku profese bohužel už párkrát v praxi zažila otřes, pevně doufám, že třeba taková afirmativní psychologie bude jen v laskavých a uvážlivých a nenasadí dětem zbytečně brouky do hlavy .