Jestliže pro sociálně spravedlivé a solidaristicky orientované politické subjekty je zcela nepřijatelné další ořezávání státní výdajů plynoucích např. do sociální oblasti, školství či zdravotnictví, tak vládní koalice je naopak krystalicky čistým zastáncem metody „stáhnutí opasku“ všem objektivně potřebným, jen hlavně ne vlastním členům a sympatizantům, tj. skupině jakýchsi vyvolených a nedotknutelných. Vývojem posledních let nám bylo prokázáno, jak lze „lůzu“, kterou v pravicové optice morálního vidění světa tvoří více jak 90% české populace, velice lehce „vodit finančně za nos“, sofistikovaně minimalizovat její oprávněné nároky, přičemž se ale současně při odměňování známých, blízkých či jinak klientelisticky spjatých osob žádné další omezující mantinely nekladou.

     Tak např. ředitelka Nečasova kabinetu Jana Nagyová si loni v březnu polepšila ke svému „standardnímu“ měsíčnímu  platu ve výši 84 tis. ještě částkou 273 tis. korun. Ano, jednorázově a zcela výjimečně dejme tomu, jenže předseda vlády, mediální bijec za snižování státního deficitu, byl k paní ředitelce štědrý již i v roce 2009, kdy jako ministr práce a sociálních věcí ji odměnil za osmiměsíční práci 1,5 milionem korun čistého a k tomu, ještě před svým odchodem z ministerstva, dalším bonusem ve výši 400 tis. korun. Sám Nečas, očividně rozčarovaný tím, že tyto údaje unikly na veřejnost, k tomuto lakonicky poznamenal „že Nagyová obdržela vlastně jen druhé nejnižší odměny, které v roce 2011 rozdělil úřad vlády mezi 20 osob, a že to je pouze útok na osobní integritu člověka, který nic neprovedl jen to, že pracuje pro premiéra. Aspekty, že Nagyová je považována za jednu z nejvlivnějších žen v „jeho mateřské“ ODS, a že se nyní nalézá v „tíživé životní situaci“, kdy je finančně potřebná podle zjištění jednoho celostátního deníku i tím, že musí splácet hned tři své byty najednou, na které má hypotéky v celkové výši 7,5 mil. Kč, pan premiér již jaksi pozapomněl zmínit.

     Obdobný přístup k „systémovým úsporám“ můžeme ale registrovat i třeba u police. Bývalý policejní prezident Oldřich Martinů měl v roce 2009 na prémiích navíc vyplaceno 830 tisíc, ředitel ÚOOZ Robert Šlachta obdržel 940 tis. nebo např. bývalý šéf protikorupční služby Libor Vrba 930 tis. korun. Do nebe volajícím je případ bývalého ředitele odboru informatiky Gabriela Beržiho, který si připsal roční odměny přesahující milion korun a poté, co brzy odešel do civilu, pobírá dále spokojeně rentu ve výši přes 60 tisíc korun měsíčně. Je ale pravdou, že se odměny na vnitru v roce 2011 trochu snížily, přesto současný policejní prezident Petr Lessy mohl připočítat ke svému majetku dalších 300 tis. nebo devět krajských policejních ředitelů částky přesahující 200 tisíc korun aj. Tyto obrovské sumy však musí nějak zapadnout do stanoveného rozpočtu police a tak se počet řadových příslušníků, fatálně nezbytných pro výkon státní správy, z úsporných důvodů a vysvětlovaný veřejnosti zvyšující se efektivitou a produktivitou policejní práce, trvale snižuje. Je to vlastně i logické, jinak by se totiž finanční rozpočet policie ČR a potažmo celý její aparát rychle rozpadl.

     Ale i ministr školství Josef Dobeš odměňuje své známé v podobně „úsporném“ stylu. Není pro něj problémem tiše vytvořit nové pracovní místo, potom jej rychle a halasně zrušit a „světe nediv se tedy“, že Ladislav Bátora najednou odchází se čtvrt milionem korun odstupného v kapse.

     Nejen všeho uvedeného, ale i z dalších zkušenostních poznatků, si lze poměrně snadno utvořit objektivní obrázek o tom, jací to lidé nám vlastně vládnou. Umí sice dobře kázat o úsporách, snižování státního dluhu nebo o nutnosti finanční spoluúčasti lidí ve všech oblastech života, ale sami pijí velice kvalitní víno!