PhDr. Josef Skála, CSc.

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • KSČM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,38. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

10. 10. 2018 22:24:02 - Milda59

Dostaly se k nám v r. 1968, přes západoněmeckou hranici, náhodou americké tanky?

Dobrý den. Vážím si Vás pro Vaši otevřenost, upřímnost a nebojácnost. Rád bych se Vás zeptal jestli jste slyšel něco o svědectví Jurije Andrejeviče Galušky? Pokud ano, můžete se k jeho svědectví plně vyjádřit? Ve své knize uvádí, že ze strany západního Německa pronikly v r. 1968 na území Československa prapory 1. a 3. mechanizované divize armády USA ( zdroj: http://leva-net.webnode.cz/news/jak-americke-tanky-nahodou-vjely-do-ceskoslovenska/ ). To potvrzuje i ruský spisovatel a novinář Nikolaj Starikov: https://www.youtube.com/watch

Odpověď

12. 10. 2018 8:27:04 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Hezký den a upřímné díky za sympatie! Nejsem však vševěd a tehdy mi bylo pouhých šestnáct. Svědectví Jurije Galušky mi, prosím, připomeňte, v tucho chvíli si je nejsem s to vybavit. Stonásob víc než story o amerických tancích mne zajímá, kde všude a jak moc byl v cizí režii tehdejší politický vývoj. Nakolik míří k jádru věci známá Gorbačovova odpověď na otázku novináře v roce 1988, jaký je rozdíl mezi ním a Dubčekem. "Jen těch 20 let od té doby," zněla v českém překladu  

S odstupem času vyplavaly na povrch i souvislosti, skryté tehdy v hlubokém stínu. Například to, že mediální pokrytí 21. srpna 68 řídil Alexandr Jakovlev, tehdy faktický šéf oddělení propagandy ÚV KSSS a později člen politbyra a tajemník ÚV KSSS. Richelieu "katastrojky", řídící tentokrát její mediální a "vědeckou" frontu. Právě Jakovlev šéfoval i redakci tzv. Bílé knihy, distribuované tehdy sovětskými vojsky u nás. Právě zmínky o západních tancích a podobných zásazích západních zemí u nás patřily k pasážím, jimiž ta tiskovina působila nevěrohodně i na veřejnost, schopnou samostatného uvažování. Dnes nemá nejmenší pochybnost, že nešlo o neohrabanost, ale o proradný záměr. Utvrzují mne v tom i memoáry lidí, kteří se ke své dvojí hře a tváři přiznávají zcela bez okolků. Některé vyšly i česky - například od Andreje Gračova (vřele doporučuji). Před 50 lety působil ve Světové federaci demokratické mládeže v Budapešti. Pečený vařený byl tehdy i v Praze. A tedy i v tehdejším mezinárodním měsíčníku komunistického hnutí Otázky míru a socialismu. Tam tehdy - popisuje Gračov - Moskvu zastupovalo hned několik pozdějších ordonancí a suflérů M. Gorbačova (Čerňajev, Bovin, Šachnazarov a d.). A ti všichni - Gračov to ztvárňuje velmi plasticky - plnili už svá tehdejší zadání tak, aby svou stranu a zemi dovedli ke koncům, které nastaly na přelomu 80. a 90. let. A ty se, jak známo, bez cizích tanků obešly. Na moskevské sídlo parlamentu, vzdorujícího Jelcinovu dílu zkázy, pak pálily ruské tanky - pod velením ruského ministra obrany. 

Sáhnete-li po memoárech samotného Jakovleva ("Rusko plné křížů" či tak nějak), čiší z nich obludnější nenávist ke straně a zemi, v nichž to dotáhl až na muže č. 2, než od bělogvardějských generálů. Tím, že stranickou vertikálou šplhal s cílem rozložit ji zevnitř a položit vlastní zemi na lopatky už od poloviny 50. let, se tam honosí bez nejmenších skrupulí. Ať už s těmi tanky bylo jakkoli, jádro nanejvýš netriviálního dramatu roku 1968 leží úplně jinde. A story o oněch tancích byla do jeho obrazu vpuštěna jako to, čemu se v teorii propagandy říká "barrage" - tedy zástupné téma nastolené tak, aby od toho skutečně podstatného poutalo pozornost úplně jinam a svou (přinejmenším) děravou doložitelností vlastně to, co má dokázat, záměrně zbavilo důvěryhodnosti a diskreditovalo. K podobným verzím doporučuji přistupovat krajně obezřetně - ledaže je někdo "vyzdrojuje" zcela nezvratně. Tak jako k jiným "kachnám", vypouštěným do řad alternativně smýšlející veřejnosti s cílem, aby si jejich šířením bona fide naběhla na vidle.  .