Hluková olympiáda

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Smršť kritiky, kterou ten randál vyvolal, bych na lehkou váhu nebral. Zvlášť teď, pár týdnů před volbami do EP. A hlavně proto, kdo si nás bere na paškál. Nejsou to reprobedny zazobaných „elit“. Tentokrát je to podhradí, kterému dnešní poměry vadí. Včetně letitých voličů KSČM. Dnes nad ní lámou hůl. Až v silách „olympiády randálu“ to přirozeně nebylo. Pro řadu těch, v kom jsme mívali oporu, však byla poslední kapkou. Necucám si to z palce. Z arény vášní, které ten randál roznítil, to doslova trčí. Nadutá samomluva, jež se jim ještě vysmívá, sviští husquarnou pod vlastním šimpánem.  

Nad tím už nelze jen skřípat zuby. Nastal čas položit směrodatné otázky:

Terčem zastrašujících decibelů – a naschválů všeho druhu – byla zatím KSČM. Užili jsme si jich málo? Stojíme o randál, který nás překřičí nadoraz? SPD magnetizuje žhavé vášně. Prahneme snad i po revanši, který nám dosud nehrozil?   

A co to panoptikum, do jehož houfu mladou krev levice nahnali? Co se dá vyhrát po boku klaky, vyslané pravicovými dinosaury? Randálem proti akci, tepající  bruselské „eurokraty“? Už lezou krkem i českému podhradí. Má teď za jejich advokáty považovat právě nás?

Kam až se chceme propadnout hned vedle bratránků „Antify“? Neví snad ti, kdo to spískali, jak moc ten název klame tělem? Že je to „řízený odboj“ – a na hodně špinavou práci? Cejch „fašounů“ pálí na čelo těm, s kým si panstvo ne a ne poradit jinak. A nestáhnou-li se ani pak, smí  je i brutálně terorizovat. Ti samí „antifašisté“ stihli obě show.  I „olympiádu randálu“ proti mítinku SPD. I svinstva, opsaná z Goebbelse, proti komunistickému 1. máji. Čekal bych tvrdou sebekritiku. A ne nadutou samomluvu, co si nevidí na špičku nosu.           

„Olympiáda randálu“ neustala, ani když hráli hymnu. Na výzvy „ruky zákona“ kašlala i pak. Nejsem z fanklubu „strany mírného pokroku v mezích zákona“. Na to tu máme jiné šampióny. Nikdo však nedostal mandát ani k furiantským tyjátrům. Ten virvál, pasovaný na „olympiádu“, bodoval jen a jen u „pražské kavárny“. Tím víc se proti nám obrátí i v jiném směru. Jsme snad tak silní, že své shromažďovací právo ubráníme sami? Dokážeme to už dneska? A natož v obklíčení vzteku – a asi i honů na nepravé viníky - až splasknou mrákoty skvělého ekonomického počasí? Kdo nás to nutí neumět počítat do pěti?      

Kdo světí mamutí masakry, vedené za „změnu režimů“? Snad Tomio Okamura? Kterýkoli z jeho zahraničních hostů? Nebo Juncker, Tusk i jejich komisaři a mamutí aparáty?

Kdo tlačí Evropu do „sankcí“? I ještě horších provokací proti jaderné velmocí? Poskoci „deep state“ za velkou louží, rozvalení v bruselské bavlnce. Proti jsou i Salvini a Le Penová. Nahlas a bez advokátských vytáček.  

Kdo drží ochrannou ruku nad „fašouny“ jako řemen – na Ukrajině či v Pobaltí? A nad zločinným spolčením, pašující migrační chaos do Evropy? Kdo do ní zvedá stavidla i fanatikům a teroristickým gerilám? Řečníci na mítinku SPD – nebo „Bundesmutti“ a EU na její povel? Skutečně podstatné otázky leží tímto směrem. Nebo snad ne?       

Petříček fandí válce, již vede Kyjev proti vlastním lidem. Aplauduje jí i z vrtulníku nad Donbasem. Armáda sklízí cizí metály za „mise“ v cizí režii. Teror slíbily zkrotit už před lety. Kypří však právě jeho černozem. Kdo dělá virvál před Černínem – a generálním štábem?      

„Olympiáda randálu“ měla řadu předstupňů. Copyright patří intrikánům, co česky ani neumí. „Neziskovým“ jen naoko. A „nezávislým“ jakbysmet. Pase je to samé podsvětí, jako gardisty „barevných revolucí“. Oligarchové finančního švindlu. „Zločinu bílých límečků“. To z něj financují i své „hybridní války“. Přehradnou palby na vše, co jim stojí v cestě. Kukaččí vejce, snášená do hnízd odporu. Jarmark škrabošek, vábících na opak toho, co je cílem. Dosud se šklebily hlavně „lidskoprávně“. Teď už i jako bůh pomsty. Proti „fašounům“? Který Soros už pomohl těm, kdo proti fašismu nasazují krk?

Reagan by zplakal na výdělkem, nemít po ruce Gorbačova. Na jeho dědice sází i „hybridní válka“, vedená proti Evropě dnes. Rukopis jeho „myšlenkových tankistů“ se pozná na dálku. Trčí i z maškarní „boje s fašouny“. Je to chytlavé bububu. Má zastrašit každého, kdo nezobe z ruky sedmilhářům, že bez Evropské unie se zboří svět. Kdo zpanštělou „eurokracii“ žene uličkou hanby. A nejen za třeskuté diletantství , ale i velezradu evropských zájmů. Tím že teď lidi, v nichž se vaří krev, získá zpět levice, vytrácející se z politické mapy?

Odkud že vypučel galimatyáš natřený „zleva“, je snadno k dohledání. Napřed se pustil do Ivana Davida. „Levice“ na baterky mu nesahá po kotníky. Ční nad ní už svým intelektem. Schopností trefovat podstatu věci. Kuráží, co nechytračí. Razancí hutných sdělení. Nic z toho nedluží ani teď, jako lídr do evropských voleb. Elitní mozek levice vede kandidátku SPD, „Levice“ na baterky prská vzteky. Ivana hanobí podpásovkami. O „registrovaném partnerství“ s „extrémní pravicí“. Zdobil by kandidátku levice? Tak jako málokdo. Nabídla mu to snad? Měl se jí poníženě doprošovat?

Atrapu levice štve i jiný zvrat. Do médií, okupovaných „pravdoláskou“, směla zleva jen ona. Ten monopol se však hroutí. Médií, jež nezávislost jen trapně nesimulují, přibývá jako křemenáčů po dešti. A tím i mediálního dosahu levice, která si nehraje na vojáčky. Té „na baterky“ to zvedá adrenalin. Monopol, v němž si hověla, už se nevrátí. Tím víc se po něm sápe oklikou. Čertovy rohy maluje i médiím, co lupičům nezobou z ruky. Za spřežence „fašounů“ vydává i je. A  každého, kdo v nich vystupuje. Zvedá se z toho žaludek.

Kdo jiný je větší „fašoun“, než dnešní „strana války“? „Levice“ na baterky má jiné starosti. Když Jelcin bombardoval parlament, dal si to posvětit Bílým domem. Pohrobci „katastrojky“ mlčeli jako hrob. A mlčí dodnes. Když Putin vrací Rusku důstojnou suverenitu, ta samá „levice“ rázem mudruje i „třídně“. Rusko – řeční na kamery, jichž je privilegovaným miláčkem - „sleduje imperiální zájmy“. Navlas prý stejné jako „hybridní válka“, které se Rusko brání i v našem zájmu – a míru na Zemi. „Hybridní“ agrese, které čelí, se hemží horory o „Putinových travičích“  a obludáriem podobných zjevení. Že hecují k válce, píše i kdejaký německý profesor a liberální publicista. „Levice“ na baterky drží bobříka mlčení. Slalomem chytré horákyně kličkuje, i když „strana války“ huláká, že „se musí pakovat“ tu Kaddáfí, tu Asad nebo Maduro.

Tomio Okamura nepředstírá, že by stál nalevo. Prasárnám, jež „levici“ na baterky nevadí, však křoví nedělá. Řadu z nich bere dokonce na vidle. Co třeba jenom poslední příklad? Kulaté výročí NATO provázely ponížené trachtace.  Kozáčka díkůvzdání vydupával i každý Hamáček. SPD vydala prohlášení, že NATO je útočným, a ne obranným útočným paktem. Dosud to, je-li řeč o parlamentních stranách, říkala jen KSČM. Levice, co nechce být pro smích a k pláči, by tu šanci čapla za pačesy. „Levice“ na baterky vyrazila na „fašouny“. To není k smíchu. To je k pláči.

Angela, zvaná „Bundesmutti“, zvedla stavidla migračnímu chaosu. Zločinné spolčení z něj tříská miliardy EUR. Na úkor sociálních a rozvojových fondů EU, jak jinak. Za cenu „No Go zón“, expandujících Evropou. V sázce jsou pilíře evropské civilizace. I spousta nevinných životů. „Levice“ na baterky mele  urážky o „rasismu“, co prý mrzačí naše duše. Pašuje je i do mudrosloví parlamentní levice. Ta si to nechá líbit v bláhovém domnění, že právě tím se komukoli zalíbí. Pro SPD je to hvězdná hodina. „Levice“ na baterky, schovaná za bukem, na ni vyšle mladé kluky. A rudé vlajky, které sama „nemusí“. Nažene je do komparsu „pražské kavárny“. Tohle už nespolknou ani tisíce lidí, volících dosud radikální levici. Teď nám vzkazují, ať s nimi už nepočítáme. A zřejmě i natrvalo. „Levice“ na baterky se jim pošklebuje. Hlasy, ležící na ulici, sklízí oligarcha – a Tomio Okamura. „Olympiáda randálu“ nadílí pravý opak šíleného snu, v němž si její šedé eminence libuje i po svém debaklu.    

Pohrobci „katastrojky“ tu zaclánějí už třicet let. Ta sekta řídne a pelichá. Už brzy se vejde i do většího mikrobusu. Kupme jí jízdenku co nejdál. Jen ale tam, zpáteční ani náhodou. Včera bylo pozdě. Pro režim, jemuž tak vehementně pomáhala na svět, má ta sekta hodnotu zlata. To proto si ji tak hýčká, i když mu řídne a pelichá. Splní mu to totiž úplně každé přání. Rejem zástupných témat místo těch podstatných.  Uměním znetvořit ta, o něž jde skutečně, k nepoznání. A kádrovat podle panského gusta. Cejchovat každého, kdo chce svět měnit, a ne jen rádoby „technokraticky“ okecávat. Pálit mu na čelo některé ze stigmat, opsaných z hatmatilky prodejného „mainstreamu“. Mírnější varianty jsou o „zahleděnosti do minulosti“ či „normalizačních nostalgiích“. Stupnice pokračuje „dogmatiky“ všech odstínů. A vrcholí psí hlavou „stalinismu“.

S vrakovištěm „pravdolásky“ však kříží kordy i stále víc osobností, u nichž by podobné nálepky lezly na příliš tenký led. Buď proto, že za socialismu stihly tak maximálně pubertu. Nebo je o nich dokonce notoricky známo, že byly s tehdejší moci tak či onak na kordy. Těm proto sekta, zaclánějící v kožichu české levice, nadává buď jen do „populistů“ – a teď už i do „fašounů“. Aby ten cejch, budící děs a hrůzu, znásobil domnělou závaznost hned dvou zákazů. „Mít s nimi cokoli společného“ – a dotknout se i samotných témat, která nastolují. Zná někdo proradnější způsob, jak opozici, která je stále širší a v mnohém i údernější, štěpit  a rozbíjet? A hlavně jak vázat ruce skutečné levici?

Na mne je tahle svěrací kazajka krátká – a je nás mnohem víc. S Ivanem Davidem jsme vystupovali na stejné akci naposled včera. V Praze na Václavském náměstí. Na mítinku pět let od upálení pěti desítek ukrajinských vlastenců v Oděse. Bestiálního zločinů fašistů jako řemen. S lidmi Ivanova kalibru se nikým rozhádat nenechám. Ani s kýmkoli jiným z těch, kdo panující mytologii neposluhují, ale berou jí na solar.  

„Olympiáda randálu“ české levici ublížila, Víc, než si to připouští i mnozí z těch, kdo v té šaškárně nemají prsty. Mlčením se to napravit nedá. Příčiny třeba nazvat pravým jménem. Už teď, a ne „až po volbách“. A s nimi i hlavní viníky. Galimatyáš, za nějž se těší panské přízni, s námi, komunisty, nemá společného zhola nic. A právě o tom už nesmí být nejmenších pochyb. Jen tak nám ten galimatyáš neublíží ještě víc už teď, právě ve volbách za pár týdnů. Jen tak přestane být v sázce sama pozice komunistické strany na velké politické scéně.