PhDr. Josef Skála, CSc.

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • KSČM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,33. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

25.04.2019 12:59:40 - IJN

Jak lze vysvětlit zvýšenou noční teplotu i na Šumavě, čím to že neprší???

Máme se obávat vysychání našeho území jako řízené genocidy životního prostředí? Jsme už natolik neodpovědní, že si neumíme v souvislostech uvědomit nebezpečí z destrukce LESŮ a vysychání krajiny? Následuje ohrožení dostupnosti vody ? Co budeme dělat, když budeme bez vody?

Odpověď

26.04.2019 7:34:28 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Tomu se říká telepatie. Já totiž právě poslal do novin docela obsáhlý článek, nazvaný "Kůrovec, kapitulace a kdo si mne ruce". Po převratu jsem se pár let živil vývozem dřevozpracující produkce. V branži tak úplným zelenáčem nejsem. Fakta a argumenty však čerpám hlavně z mnohem povolanějších zdrojů. Z expertů na slovo vzatých se však dnes pod ně podepíše jen hrstka, kterou už nelze existenčně vydírat - tedy především těch v důchodu. 

Můj článek čerpá i z nich. Je právě o tom, nač se tážete. O skandální kapitulaci před kůrovcem, kterého uměly držet v mezích už hájovny Marie Terezie. Zato dnešní lesní správa nám vzkazuje, že naše jehličnany hodlá vydat škůdci nadoraz. Problém sucha, dosahujícího extrémních rozměrů už teď, to vyhrotí ještě víc. Národní park Šumava to dokládá zvlášť markantně. Než se stal hříčkou "ekoteroristů", idiotů "užitečných" jen byznysu zbaveného všech skrupulí, ty "plíce střední Evropy" hrály ničím nezastupitelnou roli i v neutralizaci vysokých teplot a vysušování krajiny. Vzrostlý zdravý les dokáže teplotu pod svými korunami srážet ke dvaceti stupňům i ve dnech, kdy jí na slunci teploměr naměří dvakrát i dvaapůlkrát větší. U souší , jimiž je Šumava poseta dnes, platí obrácená rovnice. Ty totiž vzduch nejenže nechladí, ale sluneční žár naopak absorbují a vracejí  do ovzduší i v noci. Na vodní bilanci to má drastický dopad. Experti kalibru Karla Simona, jednoho z prvních v oboru  v České inspekci životního prostředí a uznávaného soudního znalce, už varují i před rizikem vysycháním pramenů Vltavy.

Bavorsko, ležící hned za šumavskými humny, žene „ekoteroristy“ svinským krokem. S kůrovcem bojuje stejně, jak jsme to dřív zvládali i my. Ročně tak vykácí jen pár tisíců kubíků dřevin, napadených škůdcem. U nás to budou desítky miliónů kubíků jen v letošním roce. Ptáte se na „genocidu“, což musí loajálním dušičkám znít jako svatokrádež. Lidem, co si zdravý rozum neamputovali, to však jako přehánění už nezní. Kůrovcová kalamita přerůstá v katastrofu, nemající u nás obdoby. Státní sféra, odpovědná za ochranu českého lesa a životního prostředí, to však jen registruje a všelijak „interpretuje“. Nepřejde-li k rázným krokům už letos, smrkové porosty tvořící dominantu českého lesa budou vyhubeny během několika příštích let. A to klade na ostří nože nejen otázku způsobilosti těch, kdo příslušné státní úřady řídí, ale i skutečných zájmů v pozadí. 

Obrovský přetlak nabídky nad poptávkou, vyvolaný několinásobně vyšší těžbou, sráží cenu dřevní suroviny leckdy i o celé dvě třetiny. Cokoli ze dřeva si však jdete koupit, stojí stejně, ne-li ještě víc než dřív. Dřevozpracující průmysl a obchod inkasují mimořádný zisk – často až v celých stovkách procent. Až o smrkové lesy přijdeme nadoraz, „odmění“ se nám klackem monopolního diktátu, nerušeného ani prastarým vesnickým katrem. Dřív jsme patřili – co do plochy i kvality našich lesů – k evropské špičce. Lesnictví i produkce z dřevní suroviny byly vysoce lukrativní. Za pár let abychom lezli po kolenou před kdejakým vydřiduchem, který nás bude vydírat i dovozní latí či prkénkem.

Kapitulace před broukem, co tu poletuje už od druhohor, je pohromou i pro víc než stovku tisíc majitelů lesa. Za dřevní hmotu, vykácenou často o desítky let mladší než je to optimální, inkasují někdy dokonce méně, než kolik je bude stát závazná obnova lesa. Za 2-3 Kč/m2 se tak stojící les prodává už dnes. Rychle se množí i nabídky jeho převodu úplně gratis. Většinu běžných vlastníků lesa čeká to, co napálilo už DIKy „kupónové privatizace“. Jejich majetek shrábnou predátoři.

Podle mne mají spadeno i na velké porce lesa, který je vlastnictvím státu, a tedy nás všech. Státní Lesy ČR, spravující zhruba polovinu všech lesních porostů, jsou v minusu už teď. Ponesou přitom několinásobně větší náklady nové výsadby. Někdejší rezervy jim stáhlo Ministerstvo financí do vlastní kasy už před kůrovcovo krizí. Až se LČR propadnou do „červených čísel“ ještě víc, čím jiným to budou kompenzovat, než právě prodejem lesů za cenu, zmrzačenou kůrovcovým masakrem? Komu jinému spadne za hubičku do klína, než cizím i domácím šakalům, kteří nám vyfoukli průmysl a banky? V privatizacích za pár šupů, připravených umělými ztrátami a dluhy, je „postkomunismus“ učiněný virtuóz.                   

K psychopatii, urvané ze všech řetězů, vede i stopa ostatních příčin rychlého vysychání našeho území. Ti, co tou morální křivicí trpí a mluví česky, jsou přitom – až na pár výjimek – prodejnou filckou kolaborace proti vlastní zemi. Platí to jak o „betonové lobby“, „zastavující“ stále víc ploch, jež bývaly úrodou půdou, tak o poskocích cizích principálů, zaplavujících krajinu změtí logistických hangárů. Pro byznys zahraničních korporací zabírají naši zemědělskou půdu. Pramálo atraktivní práci skladníků platí zlomkem toho, co by je stála doma. Zvlášť destruktivní dopad má expanze biomasy, pěstované místo potravinářských plodin. Výměra polí, produkujících brambory, se od roku 1980 snížila šestkrát. Zato rozloha těch, které plení řepka, vzrostla téměř sedmkrát: Zabírá téměř dvacetkrát větší plochu než bramborová pole. Maloobchodní cena brambor bere útokem absurdní hranici 30 korun. Ty trochu lepší kvality stojí i kolem 50 Kč. Řepka i další nepotravinářská biomasa, líčené jako ekologická spása, životní prostředí plundrují. Půdu, z níž vytlačují produkci potravin, zbavují živin a mění ve vodotěsnou krustu. Tím méně je krajina s to zadržet vláhu, bez níž to jde s kopce s potravinářskou produkcí. Kapitulace před kůrovcem tomu šílenství nasazuje korunu.

Tím, kdo se směje naposled, je cizí kapitál.  Biomasu, jíž od nás dováží, vykazuje jako „obnovitelné zdroje“. Tím níž se propadá naše potravinová soběstačnost. Už byla téměř kompletní – jen s výjimkou plodin subtropického a tropického pásma. Dnes je v řadě položek jen třetinová či ještě nižší. Tím zranitelnější jsme i proti potenciálním vyděračům. Obludný propad stavu hospodářských zvířat zkracuje i masu statkových hnojiv, a tím i schopnosti půdy zadržet vodu. Především následkem koloniálního postavení, kam jsme se propadli ekonomicky, degeneruje i naše životní prostředí.

To vše je vizitkou selhání, která si „postkomunismus“ za rámeček nedá. Švindl, kterým se z nich roky vylhává, už praská ve švech. Zničené šumavské hvozdy, z nichž sálá horko, místo aby je pohlcovaly, jsou zlověstným znamením. Signálem bodu zlomu k něčemu ještě mnohem horšímu. Tím méně optimismu vzbuzuje postoj státu, placeného z našich daní. Je snad i o něčem víc, než o komentářích a seminářích? Chceme si počkat, až se na zdravý smrk bude stát fronta jako na Monu Lisu či Moudrý Mauritius? Dočkat se vody na příděl jako u Klapálkovy jednotky v Tobruku? Na vyděračskou lichvu, jež právo na soukromí od střechou nad hlavou škrtí už dnes, i na trhu potravin? Vaše varování vůbec nepřehání.