PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

  • BPP
  • Hlavní město Praha
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,92. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

12.06.2018 9:47:28 - KamilDánský

zločiny minulosti a přítomnosti

Dobrý den, mě by zajímalo, proč jste se rozhodl věnovat zrovna historii komunistických zločinů, a zda dokožete říci, jaké procento se podařilo odhalit? A myslíte, že to nejhorší už vyplulo na povrch nebo zůstane navždy pod ním? A je vůbec u nás strach z komunismu na místě? Stále někteří politici zdůraňují, jak je nutné minulost připomínat, ale není třeba žít více přítomností? Podle mě se tu rodí úpné nové hrozby a ty je třeba řešit. Protože když tak o tom přemýšlím, tak i když se minulost opakuje, vždy v trochu jiné podobě. Dříve to třeba byly náboženské války, pak Evropu ovládli nacisté, pak komunisté, ale když dané režimy padly, už svůj úspěch a slávu neobnovili a naopak vznikají jiné nebezpečné subjekty. Ale to zas až tak nikdo neřeší. Proč? Všiml jsem si, že neodpovídáte, ale třeba budu mít štěstí. S úctou, Kamil

Odpověď

09.06.2019 18:33:29 - PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.
Klíčovou otázkou je, zda nám analýza minulých hrozeb pomůže řešit hrozby právě nadcházející či ty budoucí. Já se domnívám, že ano. Ostatně, k čemu by nám naše zkušenosti například z totalitní éry byly? Abychom své chyby bez rozmyslu znovu a znovu opakovali? Zcela jistě se – z objektivních i subjektivních důvodů – podařilo odhalit a potrestat pouze malé procento komunistických zločinů. Jedním z důvodů je mj. neefektivnost policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, pozdní budování paměťových institucí i otevírání archivů, ale také fakt, že komunisté od padesátých let 20. století provedli několik vln skartací kompromitujících dokumentů, navíc již dnes nejsou k dispozici svědci. Ale také mnohdy v 90. letech i později chyběla politická podpora obnovy právního státu, včetně právě odhalování, vyšetřování a souzení konkrétních komunistických zločinů. Vždy když se komunistická a postkomunistická levice dostala k moci, zlikvidovala stabilizované paměťové instituce, nechala vyhodit jejich vedoucí zaměstnance, a když to nepomohlo (jako v případě Ústavu pro studium totalitních režimů), i zaměstnance řadové. Dneska za to levicové subjekty pykají v politické rovině, vládne jim Andrej Babiš, který vysál jejich voliče, a ony s odstupem času zjišťují, kde všude a v jakém rozsahu se nacházejí jeho agenturní materiály Státní bezpečnosti. Co by s nimi ovšem dělaly, mi vůbec není jasné.