Nejsilněji tuto otázku formuloval ve své závěrečné řeči jeden z obžalovaných, Vladimír Štádler.
Jeho vystoupení nebylo jen obhajobou vlastní osoby. Bylo zároveň obžalobou systému, který podle jeho názoru po dobu více než pěti let nedokázal prokázat to nejpodstatnější – že věděl, komu údajně pomáhá, a že jednal s úmyslem podporovat terorismus.
Štádler zahájil svou závěrečnou řeč slovy, která by měla rezonovat daleko za zdmi soudní síně.
„Na dnešní den jsem čekal neuvěřitelných pět let, jeden měsíc a dvacet dva dnů. Představuje to téměř osm procent mého celkového života.“
Těch několik vět přesně vystihuje podstatu celé kauzy. Bez ohledu na budoucí rozsudek již dnes existuje nezpochybnitelný fakt. Více než pět let života několika lidí bylo pohlceno trestním řízením. Více než pět let žili obžalovaní pod hrozbou mnohaletých trestů. Více než pět let nesly jejich rodiny následky obvinění, která dosud nebyla pravomocně potvrzena.
Štádler ve své řeči položil jednoduchou otázku: „Co jsem tak hrozného provedl, že pro mě obžaloba požaduje deset let vězení se zvýšenou ostrahou?“
Právě zde začíná rozpor, který celou kauzu provází od jejího počátku.
Podle obžaloby se měl dopustit financování terorismu. Ve veřejném prostoru toto označení vyvolává představu člověka, který financuje atentátníky, teroristické buňky nebo organizace připravující násilné útoky.
Jenže když člověk začne studovat veřejně dostupné informace o případu, zjistí něco jiného.
Podstatou skutku je podle obžaloby zaslání částky 12 000 Kč Pavlu Botkovi po amputaci dolní končetiny.
Nikoli financování teroristické organizace.
Nikoli nákup zbraní.
Nikoli financování útoku.
Nikoli organizace bojové činnosti.
Dvanáct tisíc korun zaslaných konkrétnímu člověku.
Právě tuto skutečnost označuje Štádler za největší absurditu celé kauzy.
Po pěti letech vyšetřování, po domovních prohlídkách, po mezinárodních právních pomocích, po spolupráci se zahraničními institucemi, po tisících stran spisového materiálu a po mnoha dnech hlavního líčení podle něj stále nebyl předložen jediný přímý důkaz o tom, že by věděl o údajné bojové činnosti Pavla Botky.
Ve své závěrečné řeči opakovaně zdůraznil: „Velmi jsem se soustředil, sledoval jsem, kdy konečně zazní důkaz o mé údajné informovanosti, že se Pavel Botka zapojil do bojů. Za celou dobu jednání jsem žádný takový nezaznamenal.“
To je argument, který nelze odbýt jako pouhou emoci.
Trestní právo totiž nestojí na tom, co si státní orgány myslí, že si obžalovaný mohl myslet. Trestní právo stojí na dokazování.
Pokud někdo čelí obvinění z financování terorismu, musí být prokázáno nejen to, komu peníze poslal, ale především co věděl a s jakým úmyslem jednal.
Právě zde obhajoba tvrdí, že se celý případ hroutí.
Za zvlášť pozoruhodnou označuje komunikaci Pavla Botky založenou ve spise na straně 5214. Tento důkaz si opatřily samotné orgány činné v trestním řízení prostřednictvím mezinárodní právní pomoci.
Podle závěrečné řeči v této komunikaci Pavel Botka uvádí: „Víš, já vlastně nikdy nesloužil. Pomáhal jsem jen lidem v přifrontové linii.“
Ať už si o těchto slovech myslíme cokoliv, vzniká otázka, kterou ve své řeči opakovaně zdůrazňoval i Štádler.
Jak měl vědět něco jiného, než co o sobě tvrdila sama osoba, které byla pomoc poskytnuta?
Pokud je tento důkaz součástí spisu, proč podle obhajoby nebyl hodnocen se stejnou pečlivostí jako důkazy svědčící v neprospěch obžalovaných?
Stejně problematická je podle obhajoby otázka času.
Pavel Botka byl odsouzen až několik let po zaslání finančních prostředků.
V době, kdy byly peníze odeslány, žádný takový rozsudek neexistoval.
Neexistovalo ani soudní rozhodnutí, o které by se mohl odesílatel opřít.
Přesto je dnes podle Štádlera zpětně vytvářena konstrukce, jako by měl předvídat budoucí trestní řízení, budoucí rozsudky a budoucí právní hodnocení celé situace.
A právě zde se dostáváme k další nepříjemné otázce.
Konflikt na Donbase byl dlouhé roky popisován jako ozbrojený konflikt mezi ukrajinskými silami a proruskými separatisty. Samotný pojem „separatista“ se objevoval v médiích prakticky denně. Veřejná debata používala různé pojmy – separatisté, povstalci, milice, dobrovolníci.
Pokud státní zástupce tvrdí, že konkrétní osoba financovala terorismus, musí podle základních zásad trestního práva prokázat mnohem více než jen existenci konfliktu.
Musí prokázat že se jedná o terorismus.
Musí prokázat vědomost.
Musí prokázat úmysl.
Musí prokázat konkrétní vztah mezi poskytnutými prostředky a podporou teroristické činnosti.
Právě tento článek důkazního řetězce podle obhajoby chybí.
Štádler proto ve své závěrečné řeči označil celé řízení za absurdní.
Ne proto, že by odmítal práci policie nebo soudů jako takových.
Ale proto, že po více než pěti letech stále postrádá odpověď na základní otázku: „Kde je jediný důkaz o mém úmyslu?“
A právě tato otázka přesahuje hranice jedné soudní síně.
Pokud totiž může být člověk vystaven pětiletému trestnímu stíhání, domovním prohlídkám, veřejnému označení za podporovatele terorismu a hrozbě desetiletého trestu, aniž by byl předložen přímý důkaz o jeho vědomosti a úmyslu, pak nejde pouze o problém Vladimíra Štádlera.
Jde o problém, který by měl zajímat každého občana.
Právní stát totiž není testován v jednoduchých případech.
Je testován právě v případech, kde existují pochybnosti.
Kde existují nepříjemné otázky.
Kde veřejné emoce mohou převážit nad důkazy.
A kde je třeba rozhodnout, zda bude odsouzen člověk na základě prokázaných skutečností, nebo na základě domněnek o tom, co si měl myslet před mnoha lety.
Proto není kauza Českoslovenští vojáci v záloze pouze příběhem několika obžalovaných.
Je především příběhem o tom, jak vysoko si česká justice nastaví laťku pro odsouzení člověka za jeden z nejzávažnějších trestných činů moderního práva.
A právě proto bude její výsledek důležitý a sledován daleko za hranicemi této jediné soudní síně.
Zdroj:
Závěrečná řeč státního zástupce
https://youtu.be/eJirKLbEZdY?is=3h4rIidosnkqHrAs
Závěrečná řeč obhájců
https://youtu.be/B_ubNA-vCNk?is=Bgc7aE6pglaavGGS
Závěrečná řeč obžalovaných
https://youtu.be/mkDFTpY7Wrw?is=p-c91mRtVXMM9U8g
ČESKÝ ROZHLAS. 2021. Výcvik kvůli revoluci. Policie stíhá představitele spolku kvůli vyslání člena bojovat na Donbas. iROZHLAS.cz, 24. dubna 2021. Dostupné z: iROZHLAS.cz.
ČESKÝ ROZHLAS. 2025. Šéf domobranců Kratochvíl odmítl před soudem vinu. S obžalobou nesouhlasí ani obžalovaný Štádler. iROZHLAS.cz, 29. října 2025. Dostupné z: iROZHLAS.cz.
ČESKÁ TELEVIZE. 2021. Reportéři ČT: České bojovníky na Donbasu vyšetřuje policie, někteří měli připravovat domobranu na válku. ČT24, 25. května 2021. Dostupné z: ČT24.
ČESKÁ TELEVIZE. 2022. Odvolací soud potvrdil 20 let vězení pro Čecha, který bojoval po boku Rusů proti Ukrajině. ČT24, 25. května 2022. Dostupné z: ČT24.
ČESKÝ ROZHLAS. 2022. Na Ukrajině bojoval na straně separatistů. Soud za to Pavlu Botkovi uložil dvacetiletý trest. iROZHLAS.cz, 24. února 2022. Dostupné z: iROZHLAS.cz.
