Praha v roce 2025 nabídla učebnicový příklad. Městské byty v centru hlavního města, spravované městskou společností, se staly předmětem neoficiálního „trhu“, kde se přístup k nim údajně zajišťoval přes prostředníky za statisícové až milionové částky. Nešlo o standardní nájemní proces, ale o paralelní systém, kde rozhodovala známost, kontakt a hotovost. Klíčovým prvkem tohoto mechanismu byl příslib něčeho, co reálně neexistovalo – budoucí privatizace městského bytu. Tento slib měl zásadní motivační sílu, protože vytvářel iluzi investice, nikoli pouhého nájmu. Ve skutečnosti však šlo o konstrukci, která v mnoha případech vedla k finančnímu poškození zájemců.
Ještě závažnější je, že tento typ jednání nevzniká ve vzduchoprázdnu. Vždy implikuje minimálně toleranci, v horším případě aktivní zapojení osob, které mají přístup k systému správy bytového fondu. Bez vnitřní znalosti mechanismů přidělování bytů, bez orientace v databázích a bez schopnosti ovlivnit rozhodovací proces by takové schéma nemohlo fungovat. To posouvá problém z roviny individuálního podvodu do roviny možného zneužití správy veřejného majetku.
Brno pak představuje ještě tvrdší realitu. Tamní bytová kauza již překročila fázi mediálních podezření a vstoupila do prostoru trestního práva s konkrétními důsledky. Dohody o vině a trestu, návrhy na podání obžaloby, podezření na organizovanou skupinu – to vše ukazuje, že manipulace s městskými byty může mít charakter systematického, koordinovaného jednání. Nejde o jednotlivce, ale o strukturu. Nejde o náhodu, ale o model.
Zvláštní pozornost si zaslouží profil obětí. Ve značném počtu případů se mezi poškozenými objevují cizinci. Důvod je zřejmý a zároveň alarmující. Tito lidé často vstupují na český trh s bydlením bez dostatečné znalosti právního prostředí, bez orientace v pravidlech přidělování obecních bytů a bez přístupu k ověřeným informacím. Jsou tak ideálním terčem pro manipulaci. Nabídka „zařízení bytu“ v kombinaci s příslibem budoucího vlastnictví pro ně může působit jako legitimní příležitost, nikoli jako varovný signál. Výsledkem je asymetrie informací, kterou pachatelé cíleně využívají.
Tato skutečnost má zásadní právní i společenský dopad. Nejde pouze o individuální újmu jednotlivých osob, ale o narušení důvěry v institucionální rámec státu. Pokud je veřejný bytový fond vnímán jako prostor, kde rozhodují neformální vazby a finanční pobídky, dochází k erozi legitimity veřejné správy. A pokud jsou zároveň systematicky poškozovány zranitelnější skupiny – včetně cizinců – dostává problém i rozměr sociální nespravedlnosti.
Situaci navíc významně zhoršuje nedostatečná kontrola a slabá vymahatelnost práva. Kontrolní mechanismy obcí a městských společností často selhávají včas odhalit nestandardní jednání, interní auditní systémy jsou formální nebo podfinancované a reakce přichází až ex post, kdy už škoda vznikla. Stejně problematická je i fáze trestního postihu – délka řízení, složitost dokazování a nízká pravděpodobnost rychlého a efektivního potrestání vytváří prostředí, které nepůsobí preventivně, ale naopak může pachatele motivovat. Pokud riziko odhalení a sankce není bezprostřední a reálné, ztrácí právo svou odstrašující funkci.
Z právního hlediska se tato jednání pohybují na průsečíku několika skutkových podstat. Vedle klasického podvodu přichází v úvahu úplatkářské delikty, porušení povinnosti při správě cizího majetku a v některých případech i zneužití pravomoci. Pokud je navíc prokázána koordinace více osob s dělbou rolí, otevírá se otázka organizované skupiny. To již není exces jednotlivce, ale strukturovaná kriminalita s jasným ekonomickým cílem.
Zásadní problém však zůstává: reakce systému je často pomalejší než samotné jednání. Mezi vznikem podezření, zahájením vyšetřování a případným soudním rozhodnutím uplynou roky. Mezitím může dojít k dalším škodám, dalším obětem a dalšímu prohlubování nedůvěry. Preventivní mechanismy – transparentní pravidla přidělování bytů, digitalizace procesů, auditní kontrola – sice existují, ale jejich účinnost je evidentně nedostatečná.
Pokud má být veřejný bytový fond skutečně spravován v souladu se zásadami hospodárnosti, transparentnosti a rovného přístupu, je nezbytné přestat tyto kauzy bagatelizovat jako jednotlivé excesy. Jde o strukturální problém. A ten vyžaduje strukturální řešení – od personální odpovědnosti přes systémové změny až po důsledné trestní postihy tam, kde se podezření promění v prokázanou vinu.
Jinak se bude stále opakovat tentýž scénář: veřejný majetek bude sloužit soukromému prospěchu, důvěra občanů bude erodovat a nejzranitelnější – včetně cizinců hledajících základní životní jistotu – budou platit cenu za selhání systému, který je měl chránit.
Zdroj:
1. Kovářová, R. (2025) Fotbalista Petrouš, který podvodně nabízel luxusní pražské byty, dluží miliony a nesplácí. Novinky.cz, 21. 8. 2025
2. Český rozhlas (2025) Milionové podvody s byty v Praze. Podle svědka je hlavním aktérem kauzy exfotbalista Petrouš. iROZHLAS.cz, 8. 7. 2025.
3. CNN Prima NEWS (2025) Podvody s byty v pražské městské firmě. Do nekalostí měli být zapleteni bývalí zaměstnanci. CNN Prima NEWS, 6. 8. 2025.
