Areál v Českých Budějovicích byl po roce 2011 převzat prostřednictvím zahraniční investiční struktury. Následoval scénář, který je v postkomunistickém prostoru až příliš dobře známý: útlum výroby, zastavení provozu, konec zaměstnanosti, avšak nikoli konec peněžních toků. Podnik přestal vytvářet hodnoty, ale nepřestal být finančně „živý“. Právě tento rozpor – ekonomická nečinnost na straně jedné a finanční operace na straně druhé – je prvním varovným signálem, který by měl spustit automatickou institucionální reakci.

Následná insolvence měla situaci vyřešit. Místo toho však odhalila vysoce problematickou věřitelskou strukturu, v níž se vedle standardních věřitelů objevují subjekty personálně a kapitálově provázané s ovládajícími osobami. Insolvenční řízení se v takové konfiguraci přestává podobat nástroji ochrany věřitelů a začíná připomínat mechanismus řízené kontroly ztrát, v němž mají ti správní aktéři dostatek času i vlivu, aby si pojistili vlastní pozice.

Do této rovnice vstupuje osobní faktor. Některé osoby se objevují konzistentně napříč celým příběhem – od období útlumu, přes vznik intraskupinových závazků až po insolvenční řízení. Tato kontinuita není náhodná. Je to klíč k pochopení odpovědnosti, protože umožňuje položit otázku, kdo skutečně řídil tok peněz, kdo rozhodoval o tom, že podnik nebude restrukturalizován, a komu vyhovovalo, že se hodnota majetku postupně rozplyne.

Skutečně zásadní rovinu však představuje návaznost na ukrajinský bankovní sektor. Ve veřejném prostoru jsou dlouhodobě známy vazby podnikatelských struktur ovládajících areál na banky se sídlem v Kyjevě, které se staly předmětem vyšetřování, regulatorních zásahů a likvidací. Jméno Konstantin Ževago se v této souvislosti objevuje opakovaně a nelze je ignorovat. Ne proto, že by samo o sobě dokazovalo protiprávní jednání, ale proto, že vytváří relevantní rizikový profil, který vyžaduje zvýšenou obezřetnost.

Právě zde se láme celý případ. Pokud existuje důvodná obava, že část prostředků použitých v České republice – včetně plateb realizovaných v insolvenčním řízení – pochází z bankovního systému v Kyjevě, který byl zatížen masivními problémy a vyšetřováním, pak už nejde o „běžnou insolvenci“. Jde o potenciální přeshraniční praní peněz. Insolvence se v takovém scénáři stává integrační fází: peníze s nejasným původem projdou soudně regulovaným procesem a vyjdou z něj jako „čisté“.

AML teorie tento mechanismus popisuje zcela jasně. Nejprve dochází k umístění prostředků do finančního systému, poté k jejich řetězení přes spřízněné a offshore struktury, a nakonec k integraci do legální ekonomiky. Insolvenční řízení je pro tuto poslední fázi ideální. Má razítko státu, procesní legitimitu a nízkou míru veřejné kontroly nad původem jednotlivých plnění. Pokud se k tomu přidá selektivní uspokojování věřitelů a absence transparentního vysvětlení zdrojů peněz, je problém zcela zjevný.

Závažnost případu se ještě zvyšuje v mezinárodním kontextu. Ukrajina je v posledních letech masivním příjemcem zahraniční finanční pomoci. Nikdo netvrdí, že by konkrétní prostředky z této pomoci byly zneužity. Ale právě proto existují AML režimy: aby se podobné otázky neodmítaly jako politicky nepohodlné, nýbrž aby byly odborně a forenzně prověřeny. Jakékoli podezření, že by prostředky plynoucí z krizových fondů mohly být nepřímo integrovány do soukromých podnikatelských struktur v EU, představuje zásadní reputační i bezpečnostní riziko.

Celý případ tak ukazuje nepříjemnou pravdu: český právní systém je stále zranitelný vůči sofistikovaným finančním schématům, která kombinují zahraniční banky, personální kontinuitu, insolvenční procesy a slabou koordinaci institucí. Insolvenční soudy řeší jen svou část, finanční úřady svou, a trestněprávní rovina zůstává dlouho mimo hru – často až do okamžiku, kdy už není co zachraňovat.

Zde však nejde o minulost. Jde o precedens. Pokud stát nedokáže jasně říci, že podobné případy budou systematicky prověřovány orgány činnými v trestním řízení ve spolupráci s finančně-zpravodajskými jednotkami, vysílá tím nebezpečný signál: že insolvenci lze v České republice použít nejen k řešení úpadku, ale i k zakrytí původu peněz.

Otázka proto nezní, zda už byl spáchán trestný čin. Otázka zní, proč by se tím stát neměl okamžitě zabývat. Veřejný zájem je zde zcela zřejmý – ochrana věřitelů, důvěra v insolvenční systém, integrita finančního trhu a odpovědnost za to, aby se Česká republika nestala tichým článkem řetězce přeshraniční legalizace výnosů. Pokud má právní stát fungovat, právě takové případy nesmějí zůstat bez důkladné a viditelné reakce.

_Zdroj:

_{UK High Court orders seizure of Zhevago’s assets at NBU’s request
https://finance.liga.net/en/bank/novosti/the-high-court-of-england-orders-the-seizure-of-zhevagos-assets-at-the-request-of-the-nbu}

_{Ukrainian Court Seizes Majority Owner’s Shares In Ferrexpo
https://www.rferl.org/a/ukraine-court-seizes-shares-zhevago-ferrexpo/32306929.html Ukrainian billionaire Zhevago fights off London fraud lawsuit
https://www.swissinfo.ch/eng/ukrainian-billionaire-zhevago-fights-off-london-fraud-lawsuit/72061972}

_{In England, Court Freezes Zhevago’s Assets Over Debt to NBU
https://ldaily.ua/en/news/novosti/v-angliyi-sud-zaareshtuvav-aktyvy-zhevago-cherez-borg-pered-nbu/}

_{Court seizes Zhevago’s assets in three Ferrexpo mining plants
https://en.lb.ua/news/2023/03/07/19573_court_seizes-zhevagos-assets.html}

 _{Kostyantyn Zhevago – profil ukrajinského podnikatele (https://en.wikipedia.org/wiki/Kostyantyn_Zhevago}

_{Ževagův „vysavač“. Ukrajinský oligarcha Konstantin Ževago … https://budejcka.drbna.cz/krimi/37872-zevaguv-vysavac-ukrajinsky-oligarcha-konstantin-zevago-vytuneloval-ceske-slevarny.html}