Křesťanství se na území Velké Moravy objevilo nejméně několik desetiletí před jejich příchodem roku 863. Archeologové odkryli základy kamenných kostelů datovaných již do první poloviny 9. století, například v Mikulčicích nebo Starém Městě. Tyto stavby dokazují, že část velkomoravské elity byla pokřtěna již dříve a že zde působilo organizované duchovenstvo.
Nejvýznamnější byla latinská misie přicházející z Franské říše, zejména prostřednictvím biskupství v Pasově a salcburského arcibiskupství. Tito duchovní šířili latinskou liturgii, křtili vládce a budovali první církevní organizaci. Nelze však přehlédnout, že církevní působení bylo úzce propojeno s politickými zájmy Franské říše. Ve středověku totiž církev představovala nejen náboženskou, ale také správní, kulturní a diplomatickou síť. Přijetí duchovenstva z určité mocnosti často znamenalo i přijetí jejího politického vlivu.
Vedle latinské misie existují i další, byť méně jisté stopy možných kontaktů. Někteří historici připouštějí nepřímý vliv irských či keltských misionářů, kteří evangelizovali Bavorsko a alpské oblasti. Přímé důkazy o jejich působení na Velké Moravě však dosud chybějí. Podobně se diskutuje o možném dědictví gótského ariánského křesťanství. Gótové byli ve 4. až 6. století převážně ariány a jejich komunity se ve střední Evropě také pohybovaly.
Obyvatelstvo zároveň z velké části stále vyznávalo tradiční slovanské náboženství. Uctívání přírodních sil, posvátných hájů, kult předků a staré obřady přetrvávaly ještě dlouho po přijetí křesťanství. Velká Morava tak byla nábožensky pestrou zemí, kde vedle sebe existovalo pohanství a různé podoby křesťanství.
Právě do této situace vstoupili Cyril a Metoděj. Kníže Rastislav je nepozval proto, že by jeho země byla pohanská, ale proto, že usiloval o větší nezávislost na Franské říši. Zahraniční duchovenstvo bylo totiž loajální především svým biskupům za hranicemi. Vytvoření domácího duchovenstva představovalo zároveň krok k posílení politické samostatnosti Velké Moravy.
Soluňští bratři proto nepřinesli pouze další misii. Přinesli zcela novou koncepci. Konstantin vytvořil hlaholici, první slovanské písmo. Přeložil základní liturgické texty do staroslověnštiny a společně s Metodějem začali vzdělávat domácí kněze. Poprvé v evropských dějinách získal slovanský jazyk postavení liturgického jazyka vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny. To mělo obrovský kulturní význam. Bohoslužba se stala srozumitelnou běžným lidem a vzdělanost přestala být výhradně doménou cizího duchovenstva.
Jejich mise však od počátku narážela na silný odpor části latinského kléru. Důvodem nebyly jen teologické otázky, ale také obava ze ztráty vlivu. Bavorští biskupové považovali Moravu za své misijní území a slovanská liturgie pro ně představovala ohrožení jejich postavení. Cyril a Metoděj byli opakovaně obviňováni z porušování církevního pořádku a museli svou činnost obhajovat před papežem v Římě.
Zajímavé je, že samotný papež Hadrián II. jejich liturgii schválil a slovanské bohoslužebné knihy byly slavnostně položeny na oltář římské baziliky. Spor tedy neprobíhal mezi Východem a Římem jako takovým, ale především mezi soluňskými bratry a částí francké církevní hierarchie.
Po smrti Cyrila se Metoděj stal arcibiskupem Panonie a Moravy. Konflikty však pokračovaly. Byl dokonce na několik let uvězněn bavorskými biskupy bez souhlasu papeže. Až zásah papeže vedl k jeho propuštění. Ani poté útoky neustaly. Po Metodějově smrti roku 885 jeho žáci čelili pronásledování, byli vyhnáni z Velké Moravy nebo prodáni do otroctví. Mnozí nalezli útočiště v Bulharsku, kde položili základy slovanské vzdělanosti, z níž později vyrostla cyrilice a kulturní rozvoj dalších slovanských zemí.
Je proto nepřesné tvrdit, že Cyril a Metoděj přinesli na Velkou Moravu křesťanství. Křesťanství zde existovalo již před jejich příchodem. Přinesli však něco, co bylo možná ještě významnější – myšlenku, že víra nemusí být spojena s nadvládou cizí mocnosti, že bohoslužba může probíhat v jazyce lidu a že vzdělanost může vyrůstat z domácí kultury. Jejich mise měla vedle náboženského také silný kulturní a politický rozměr. Usilovala o ochranu samostatnosti Velké Moravy před rostoucím franckým vlivem, který byl spojen s latinou i církevní správou.
Právě proto zůstává odkaz Cyrila a Metoděje živý i po více než jedenácti stoletích. Nebyli pouze misionáři. Byli diplomaty, vzdělanci, překladateli, tvůrci písma a obhájci kulturní svébytnosti slovanských národů. Jejich skutečný odkaz nespočívá v tom, že přinesli první křesťanskou víru, ale že umožnili, aby se tato víra stala součástí vlastní identity Velké Moravy, nikoli pouhým nástrojem cizí politické moci.
Zdroj:
KOUŘIL, P. (ed.), 2014. Great Moravia and the Beginnings of Christianity. Brno: Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.
KOUŘIL, P. et al., 2014. The Cyril and Methodius Mission and Europe: 1150 Years Since the Arrival of the Thessaloniki Brothers in Great Moravia. Brno: Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.
MĚŘÍNSKÝ, Z., 2011. Morava na úsvitu dějin. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně.
IVANIČ, P., 2020. Christianization of the Territory of Today's Moravia and Slovakia before the Mission of Saints Cyril and Methodius. Bogoslovni Vestnik, 80(3), s. 683–698.
VLASTO, A. P., 1970. The Entry of the Slavs into Christendom: An Introduction to the Medieval History of the Slavs. Cambridge: Cambridge University Press.
Život Konstantinův (Vita Constantini). In: Magnae Moraviae Fontes Historici, sv. II. Brno: Masarykova univerzita.
Život Metodějův (Vita Methodii). In: Magnae Moraviae Fontes Historici, sv. II. Brno: Masarykova univerzita.
