K jedné věci jsem se dosud nevyjádřil, a to k okolnostem mojí účasti na posledním rozloučení s Mistrem Karlem Gottem. Byl jsem na to v pátek opětovně dotazován ze strany médií.

Předně, Karel Gott byl vynikající umělec a profesionál. Navíc si zachoval pokoru, což není v dnešní době obvyklé. Jsem pracovně často v Německu, jeho jméno je tam symbolem, v Mnichově, Berlíně, Hamburku... Kdekoli jsem byl. 

Vážil jsem si Karla Gotta. Některé jeho písně znám nazpaměť. Spoluorganizátorem posledního rozloučení v paláci Žofín byl i Úřad vlády. Dostal jsem, jako tehdejší člen vlády, zvláštní povolení ke vjezdu do areálu. Nikdy jsem nikoho v řadě nepředbíhal, nedovolil bych si to. Využil jsem povolení ke vjezdu od Úřadu vlády a vjel autem na určené místo přesně podle instrukce. Toto povolení obdrželo mnoho hostů. Řádově desítky, možná stovky hostů.

Z následného pohledu uznávám, že to byla chyba, že to mohlo být vnímáno jako výhoda oproti jiným. Omluvil jsem se. Není však pravdou, že jsem někde fyzicky předbíhal, jak vyznělo, i když uznávám, že vjezd na povolení Úřadu vlády fakticky znamená ve výsledku totéž.

Nechtěl jsem se dříve vyjadřovat, ale už nastala doba. Ostatně, i německý tisk v tehdejší době přinesl zprávu o mém údajně předbíhání a k mému velkému údivu, jsem na to byl nedávno v Berlíně kolegy z rezortu dopravy dotazován. Stavím se k tomu čelem. Byl jsem tehdy kritizován i na úrovni některých ústavních činitelů, a to bez znalosti souvislostí. Ale mají na to právo, samozřejmě.

Tím bych považoval tuto záležitost za uzavřenou.