Díky vývoji dopravní infrastruktury, technologií, sociálních sítí, reklamy apod.  se v poslední době z emigrace stává vynikající byznys
a nastroj pro vydírání určitých států státy jinými,  což nyní činí měrou vrchovatou například Turecko.

Rizika hromadné nelegální migrace a jejich možná řešení

Problematika spojená se současnou migrační vlnou do Evropy je enormním bezpečnostním rizikem, neboť aktuální konflikty na Blízkém východě či jinde chrlí do světa nekontrolovatelné množství ke všemu odhodlaných osob, které jsou v podstatě neidentifikovatelné a čím dál radikálnější a agresivnější. A které ohrožují obyvatelstvo zemí,
do kterých nelegálně migrují.  Vidíme to v západní Evropě dnes
a denně.

Díky existenci tzv. schengenského prostoru, který de facto zrušil hraniční kontroly mezi členskými státy Evropské unie, se pak některé tyto osoby v podstatě volně potulují bez kontroly a mohou zde páchat otřesné trestné činy.

Jedním z nástrojů, které tuto praxi mohou zastavit nebo maximálně omezit, jsou jasná a vymahatelná pravidla pro navracení osob,
kterým byly zamítnuty žádosti o azyl, do zemí původu.
To nyní naprosto nefunguje.

A druhým nástrojem k dosažení tohoto cíle je ukončení byznysu pašeráků migrantů spojených s určitými neziskovými organizacemi.

Jak jsem se stal Čechem

Lidské osudy jsou různé a my, členové hnutí  SPD, se nedělíme 
dle barvy pleti, vyznaní nebo dle sociálního statusu.

Já sám jsem emigrant. Bylo mi 18 let, když jsme s rodiči museli utéct
z Arménie, kde probíhal válečný konflikt.

V roce 1992 jsem poprvé vstoupil do tehdejší Československé republiky a se svou rodinou jsme zde  požádali o politicky azyl z důvodu rizika pronásledování či smrti v naší vlasti.

Orgány československého státu po prověření předložených důkazů mě i mé rodině azyl tenkrát udělila. Toho se velice ceníme a děkujeme za to dodnes.

Samozřejmě jsme měli eminentní zájem integrovat se do místní společnosti být přínosem pro náš nový  domov. Chtěl jsem,  aby moje myšlenky, zkušenosti a má práce sloužily pro blaho československého – a poté českého – státu. Pro blaho mé nové vlasti, která ke mně vložila důvěru.

Od okamžiku, kdy mi byl azyl udělen, pracuji a odvádím daně i všechny povinné odvody a žiji plně v souladu s českým právním řádem a všemi normami společenského chování. Považuji to za naprosto přirozenou věc.

Jen na nás záleží

V hnutí SPD jsem od samého jeho založení v roce 2015 a musím říci,
že za tuto dobu  jsem několikrát navštívil v rámci svých politických
i pracovních aktivit všech čtrnáct krajů naší krásné země,  kde jsem měl tu čest poznat osobně opravdu prakticky každého člena našeho hnutí a získat přitom mnoho přátel. Nikdo z nich mě nikdy nehodnotil, neškatulkoval, nenadřazoval se nade mnou  kvůli memu původů nebo vzhledu.

Takříkajíc na vlastní kůži tedy mohu prohlásit, že v našem hnutí není nikdo posuzován dle toho, odkud pochází, ale pouze na základě toho, jakým je člověkem a jaký má charakter.

A tak je tomu s námi, emigranty i obecně – někdo je mírumilovný, chce slušně pracovat a žít v nové vlasti – a někdo  je naopak radikální, s převažujícími negativními emocemi, pomstychtivý.

Ale každý máme možnost volby. Možnost vybrat si, jakou cestou se v životě dáme. Ne na ostatních, na nás  v první řadě záleží.