K mému předřečníkovi Bohoušovi Svobodovi vaším prostřednictvím. No, já vám nepřeji, abyste si jednou sednul do té záchranky a ošetřoval v půlnoci v příkopu v dešti cizince, který s vámi za prvé ani pořádně nemluví a za druhé žádný papír v ruce nemá. My ho ošetřit musíme, naše zákony to říkají, s tím nic nenaděláme. A můžu vám říct, že my v Karlovarském kraji máme s těmi cizinci opravdu velké problémy. Dostali jsme se až do situace, kdy jsme vybírali peníze od těch lidí. Ale zkuste od tohoto člověka v půlnoci v příkopu vybrat nějaké peníze. No, nevyberete. A všechno to jde na vrub komu? Nám.

Chápu, že tady je možná jeden velký problém - s tím mám samozřejmě problém i já - že by to bylo na pět let. Ano, ale někde se začít musí. VZP vždycky se změnami začínala. Vždycky to byla první pojišťovna, která všechny tyhle věci nesla na svých bedrech. Musím říct, že to nakonec vždycky skončilo dobře. Takže ano, pět let je pro mě také dlouhá doba, ale někde se začít musí.

Děkuji.