Tento týden začala další schůze Sněmovny, která ale byla záhy zablokována sněmovní opozicí v černých tričkách. Dá se v tomto koloritu vůbec něco legislativně prosadit?
Dá, ale jde to pomalu a o efektivním vládnutí a o rychlém prosazování legislativy, kterou naše nová vláda slíbila voličům a na níž získala i důvěru Sněmovny, zatím nemůže být příliš řeči. Proto jsme –- zatím – dvakrát v tomto volebním období použili variantu zkrácení rozpravy v závěrečném třetím čtení návrhu zákona a stanovení pevného času hlasování.
Poprvé to bylo v případě novely zákona o odpovědnosti, odpovědnost, podruhé teď před pár dny v případě o státních zaměstnancích. Ostatně, jde o model, který několikrát použila ve Sněmovně předchozí koaliční vláda Petra Fialy a Ústavní soud ho posvětil.
Nemám nic proti tomu, když ve Sněmovně probíhá delší tvrdá debata o konkrétních návrzích zákonů. Dokonce si myslím, že na půdu Sněmovny patří i debaty o zásadních aktuálních otázkách domácí či mezinárodní politiky typu nedávného útoku USA na Írán a související ropné krize a podobně.
Ale to, co předvádí současná opozice, tedy každodenní několikahodinové čtení vzájemně si velmi podobných projevů v rámci návrhů na změny programu schůze, nekonečné komentáře k facebookovým příspěvkům Filipa Turka nebo odporný stalking ministryně Zuzany Mrázové ze strany pirátského předsedy Hřiba – to vše už je zcela za hranou standardních principů a mantinelů parlamentní debaty.
Klíčovým předpisem, který vládní koalice chtěla prosadit co nejrychleji, byla novela stavebního zákona, ale i zde se projednávání zaseklo. Tušíte důvody?
Zde se nejednalo o klasické obstrukce, ale o souběh jiných věcí.
Tato zásadní novela má mnoho politických nepřátel, což ovšem nemyslím nijak hanlivě. Jde o to, že minimálně část opozice nechce z různých důvodů změnit zaběhnuté a nepříliš funkční systémy povolování staveb a územního plánování, což jsou klíčové pilíře našeho vládního návrhu. A potom je zde silný odpor některých aktérů stavebního trhu a současného modelu stavebního řízení, kterým naše novela omezí zisky ve prospěch stavebníků – zejména občanů, kteří plánují stavbu nebo rekonstrukci rodinných domů a dalších drobných staveb.
Tyto zájmy se částečně spojily a provozují silnou mediální kanonádu proti našemu návrhu.
A pak zde byl vstřícný krok naší vládní koalice, kdy jsme mezi prvním a druhým čtením novely vytvořili záměrně téměř pětiměsíční prostor pro další jednání a pro podávání připomínek pozměňovacích návrhů. A to jak ze strany jednotlivých ministerstev a poslanců, tak i ze strany územních partnerů a odborné veřejnosti. Těchto návrhů se nakonec sešlo hodně přes stovku – a i proto se celý proces lehce prodloužil. Ale nyní už má vládní návrh posvěcení garančního hospodářského výboru Sněmovny a směřuje do závěrečného třetího čtení. Věřím, že ve Sněmovně bude návrh schválen v červenci a že nejpozději někdy v říjnu vstoupí v účinnost.
Už jsem slyšel i hlasy, že by vládní koalice měla být vůči opozici razantnější a více využívat své většiny v procedurálních záležitostech, třeba se nebát vést jednání i přes noc. Jak se na to díváte vy?
Větší razance, při zachování úcty k liteře Ústavy a jednacího řádu Sněmovny, je zcela namístě. Například právě v podobě zařazování pevných časů hlasování o jednotlivých vládních návrzích zákonů poté, co proběhne dostatečně dlouhá rozprava v intencích příslušných nálezů Ústavního soudu. Určité naděje vkládám i do novely jednacího řádu, která by měla jednání Sněmovny urychlit a zefektivnit.
Vést jednání v noci je jistě ve výjimečných případech možné, ale nesahal bych k tomu příliš často. Zejména z úcty k zaměstnancům Sněmovny, kteří pracují ve své většině od ranních hodin a nikoli na směny, tudíž není možné a ohleduplné nutit je kvůli naší neschopnosti držet v práci v podstatě nonstop. 10 až 12 hodin přes den nám musí k přijímání zákonů stačit.
Fotogalerie: - Mimořádná ke střetu zájmů
Co jsou aktuálně pro SPD legislativní priority, které by chtěla parlamentem protáhnout co nejdříve?
Je jich více, tak alespoň namátkou: zmíněná změna jednacího řádu sněmovny, zvýšení rodičovského příspěvku, zvýšení valorizace důchodů, umožnění dřívějšího odchodu do důchodu pro příslušníky náročných profesí, reforma penzijního spoření ve třetím pilíři se zvýšením státního příspěvku zejména mladým pracujícím lidem, vyšší daňová podpora hypoték, návrat školkovného a slev na manželku či manžela v domácnosti pro pracující rodiny.
Je to půl roku, co je vaše hnutí součástí vlády. Co je ta nejcennější zkušenost, kterou jste za tu dobu podle vás získali?
Je jich určitě více, ale jmenoval bych například zjištění, jak nesmírně těžké je provozovat vlastní suverénní exekutivní a legislativní politiku.
Jde nejen o to, že více než polovinu legislativních návrhů ve Sněmovně tvoří povinné aplikace směrnic Evropské unie, ale též o skutečnost, že i podoba naší vnitrostátní legislativy je členstvím v Evropské unii negativně ovlivněna – například tak, že je navázána na čerpání peněz z unijních fondů.
Pokud bychom se v určitých zákonech odchýlili od mantinelů vymezených Evropskou komisí, reálně hrozí omezení nebo úplné zastavení čerpání některých fondů v řádu miliard korun. Jsem přesvědčen, že v některých případech bychom to udělat měli, z těch známých se to týká např. akceleračních oblastí pro výstavbu obřích větrných parků. Tady ani sebevíce miliard z unijních fondů nestojí za devastaci české krajiny a ohrožení zdraví českých občanů. Nehledě na ekonomickou nerentabilitu větrné energetiky.
Co vy osobně doposud považujete za svůj největší legislativní úspěch?
Tak ty skutečné úspěchy snad teprve přijdou. Mám například připravený návrh novely zákona o státních svátcích a významných dnech, který by zakotvil mezi významné dny České republiky 15. březen jakožto Den památky německé okupace českých zemí – a pak pracuji ještě na jednom mnohem rozsáhlejším návrhu, ale před jeho projednáním v koalici nemohu zatím prozradit více.
Za největší dosavadní úspěch tedy nyní považují svůj podíl na velké novele stavebního zákona, o které jsme již hovořili, včetně dvou pozměňovacích návrhů, které jsme k ní předložili s kolegyní Pošarovou a které – doufejme – přispějí k výstavbě nové vojenské nemocnice a zásadně pomohou provozovatelům malých vodních elektráren.
Už jste zmínil tradičně diskutovanou legislativu, což jsou transpozice práva unijního. Daří se podle vás lépe než za minulé vlády v těchto implementacích reflektovat naše zájmy a potřeby?
Určitě ano – a uvedu jeden konkrétní příklad. Jde o zákon o digitální ekonomice, známý v českém prostředí spíš pod zkratkou směrnice DSA.
V podobě, v jaké nám jej přenechala pro první čtení Fialova vláda, byl pro nás v SPD nepřijatelný a nehlasovatelný. Koaliční pracovní skupina, jejímž členem mám tu čest být, k němu během několika měsíců ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu v osobě skvělého náměstka pana Jana Sechtera a s Českým telekomunikačním úřadem připravila rozsáhlý pozměňovací návrh, který zdůrazňuje nutnost při aplikaci normy respektovat ústavně garantované právo na svobodu projevu a zahrnuje i mnoho dalších věcí, které do velké míry negují původní cenzorský a udavačský charakter zákona. V tomto pozměňovacím návrhu bylo zohledněno i mnoho našich připomínek.
Ale o našem konečném postoji v závěrečném hlasování se teprve budeme v poslaneckém klubu radit.
Ale v zásadě platí jedno – na rozdíl od Fialovy vlády o každé transpozici unijního práva probíhá uvnitř koalice důkladná a věcná debata včetně přípravy pozměňovacích návrhů. A zcela jistě se v budoucnu stane i to, že jako klub poslanců SPD pro nějakou transpozici, která bude v rozporu s národními a ekonomickými zájmy České republiky, nebudeme hlasovat.
Jednou z nejzásadnějších otázek, která se řešila, byla legislativa kolem akceleračních zón.
S tou jste přišel do styku ve výboru pro regionální rozvoj. Jak se zatím daří tento pomníček Fialovy vlády, načtený v době, kdy už byla po volbách bez mandátu, upravit přijatelným způsobem?
Podařilo se zásadním způsobem snížit rozsah Fialovou vládou plánovaných akceleračních zón určených pro zrychlenou výstavbu fotovoltaických a hlavně větrných elektráren. Zatím zhruba o tři čtvrtiny – a nyní se ještě budou vypořádávat připomínky dotčených obcí a krajů, tudíž je reálná naděje, že konečný rozsah těchto zón bude ještě nižší. Bude se jednat i o posunu vzdálenosti obřích větrníků od obytného a zastavitelného území i o tom, aby podmínkou povolení a výstavby těchto větrníků byl souhlas orgánů a občanů příslušné obce.
Bohužel, předchozí vlády zavázaly Českou republiku k vymezení akceleračních zón v rámci vyjednávání o unijních dotacích z tzv. Národního plánu obnovy. A pokud bychom je nyní nevymezili, přišli bychom o miliardy eur. Já osobně bych o tom vážně uvažoval, protože v opačném případě riskujeme nevratné poničení části naší krásné přírody, snížíme kvalitu života tisíců občanů – a současně v delším časovém horizontu vyhodíme mnohem více peněz, než dostaneme, protože výkupní cenu elektřiny z větrných elektráren v těchto zónách budeme muset dotovat, nehledě na to, že kvůli přírodním podmínkám tento typ elektráren funguje a vyrábí elektřinu cca pouze ve 20 procentech roční doby a že nesmírně zatěžuje přenosovou síť, což si vyžaduje další ohromné výdaje ze státního rozpočtu.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Daří se zatím SPD ve vládě?
