Pak se zjevil pokus o návrat klausismu do české parlamentní politiky v podobě Trikolory, která ke všemu výše uvedenému přidala ještě pravicový extremismus a nesnesitelnou aroganci svého zakladatele Klause mladšího, kterou se zdárně naučil od svého otce.

Bohužel tím však cesta do hlubin politické dekadence neskončila, a světlo světa spatřil Volný blok. Strana, která ke všemu výše uvedenému přidala ještě prvky hospodského rváčství na půdě naší PS, snahu o otevřené popírání demokracie, a explicitní pohrdání životy druhých v podobě odmítání ochranných protiepidemických opatření vyniká též velmi bizarní kombinací svých nosných "lídrů".

Když se na jednom místě sejde hospodský rváč východoevropského typu Volný, mocensky neukojitelná klausovka Bobošíková kandidující v minulosti snad již za všechno od krajní levice po krajní pravici, její snad ještě méně soudná žačka Lipovská a šiřitelka absolutních nesmyslů o očkování zpěvačka Csáková, o legraci nemůže být nouze. Tomuto názorovému panoptiku pak šéfuje bývalá poslankyně ČSSD Volfová, která uskutečnila významný názorový přemet, když z levicové proevropské strany postupně konvertovala až k extrémně nacionalistickým anarchokapitalistům.

O Volném je zbytečné se více rozepisovat, jeho excesy plnily stránky médií dostatečně dlouho. Jeho parlamentní dráha nepochybně skončí těmito volbami, neboť tak hluboko kultura politického voliče ještě přece jen neklesla, aby člověk Volného současného vystupování, názorů a rozumového rozhledu mohl mít parlamentní potenciál. Jana Volfová je dávno za svým politickým zenitem, a její příklon k politickému extremismu to jen potvrzuje. Ilona Csáková je dobrá zpěvačka, ovšem s politickým potenciálem podobným Danielu Landovi. Ten však na rozdíl od ní měl alespoň tolik soudnosti, že do aktivní politiky nevstoupil a jeho veřejné vystupování graduje groteskní iniciativou "žlutý špendlík", která „ve jménu lásky“ vyzývá k násilí a občanskému odporu v mysteriozní mlze, kde není ani zřejmé, proč, jak a proti čemu vlastně mají občané bojovat.

Bobošíková je dlouhodobě ztělesněním tří základních principů: anarchokapitalismus, bezmezná touha po moci a utilitarismus, které se obvykle vzájemně doplňují, avšak někdy vytvářejí i velmi komické konflikty.  To kupř. v situaci, když se její bezmezná touha po moci zhmotnila do kandidatury na prezidentku, čímž se dostala do kolosálního střetu se svojí ideologií přesvědčené anarchokapitalistky, neboť kandidovala za KSČM, což bylo ještě větší ostudou pro tuto stranu samotnou.

Na Bobošíkové tryskající aroganci a touhu poroučet za každou cenu vzpomínají v ČT od r. 2000 nepochybně dodnes. Stávkovala proti ní nejen většina zaměstnanců, ale i protestovala i veřejnost po celé zemi.  Bobošíková je dodnes frustrovaná tím, že ji z ČT vypráskal "televizní plebs", což její ego samozřejmě nemůže vystát. V souladu s ultrapravicovým heslem "ovládni nebo znič" od té doby ČT škodí jak může, přičemž její prodlouženou rukou byla v Radě ČT donedávna Hana Lipovská, která Bobošíkové myšlenky formuje do ještě obludnější podoby, jakkoliv je to obtížné.

Právě Lipovská je z hlediska šíření pravicového extremismu a skrytého autoritářství nejnebezpečnější. Jediná z výše jmenovaných je totiž v politice "neokoukaná", a ve srovnání s neotesancem Volným působí jako intelektuálka. Někdo si možná zpočátku i myslel, že je to statečná bojovnice za zájmy koncesionářů v boji proti "zlému" vedení ČT. Jednotky hlasů méně rozvážných voličů může získat i tím, že na rozdíl od Bobošíkové působí od pohledu jako sympatická mladá dáma. Sympatie však skončí, jakmile Lipovská vyjeví posluchačům své politické vize.

Lipovská prokázala, že je anarchokapitalistkou tělem i duší, neboť její chování je v plném souladu s touto zhoubnou ideologií a jejími spřízněnci, jako je Bobošíková, Klaus a jim podobní. I u Lipovské tak můžeme sledovat zaměňování svobody za svévoli, představu vlastní nadřazenosti, snahu vnutit ostatním své postoje proti jejich vůli, jednání z pozice síly, arogance, sebestřednost, bezohlednost, a absolutní absenci sebekritiky. Nepřekvapí proto, že lídři západních zemí jí připadají příliš „útlocitní“. Její submisivní adorace Klause staršího jen potvrzuje, kdo je vzor její politiky. A samozřejmě poslanec Volný, to je frajer. A co pak takový Putin, to je ten pravý demokrat, který když bouchne do stolu, bojí se v Rusku i medvědi. Ach jo.

Lipovské politické názory, které nedávno vyjevila v sérii rozhovorů pro PL obsahují snad všechno, co by mohlo úroveň života, demokracie i politiky v naší zemi ještě zhoršit. Chybí patrně již jen návrh na obnovení trestu smrti, postavení socialismu mimo zákon či návrh po vystoupení z EU na připojení k Ruské federaci. Ale kdoví, čím nás Lipovská ještě překvapí.

K jejím výrokům si dovolím několik poznámek:

Srovnávat jednání poslance Volného s bojem mladočechů o národní sebeurčení v rámci Rakousko-Uherska je absolutní demagogie. Volný nebojuje za žádný národ, ale sám za sebe. A Češi nejsou utlačováni či vojensky nuceni k nedobrovolnému setrvávání v nějaké asymetrické federaci, ale jsou dobrovolně součástí EU. Obdobně pak odvolání Lipovské z Rady ČT nelze ani po 10ti pivech smysluplně přirovnávat k boji o podobu česko-německého vyrovnání, nehledě k tomu, že Lipovská nebyla odvolána protiprávně ani nespravedlivě, ale na základě vzniku střetu zájmů, o němž dobře věděla, sama je zapříčinila a reakci PS proto mohla očekávat. PS byla podle § 6 odst. 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, dokonce povinna ji v této situaci odvolat. 

Ohledně fyzických potyček s poslancem Volným rozhodně neplatí, že by se poslanec Volný "jen držel stolku". Podstatou jeho jednání byla nepokrytá snaha zablokovat jednání PS, aby nemohlo dojít k demokratickému hlasování. K obstrukci dokonce otevřeně vyzýval i členy SPD. Když v obstrukci porušující jednací řád PS pokračoval i přes výzvy předsedajícího, byl ze sálu vyveden, aby schůze mohla řádně pokračovat. Názory druhých se nám nemusí líbit, ale máme-li setrvat na demokratickém základě, musíme respektovat zásady demokratického rozhodování, mezi které mj. patří, že rozhoduje názor většiny. Kdo vstupuje na půdu Parlamentu, musí s tímto principem bezvýhradně souhlasit. V žádném případě nelze připustit degradaci demokracie na to, že kdo nesouhlasí, jednoduše další jednání zablokuje, tj. jeden člověk se snaží prosadit vůli názor proti vůli většiny, která je oprávněna rozhodnout. Pokud Lipovská jeho jednání obhajuje, a dokonce jej za ně chválí, je to totéž jako výzva k odstranění demokratického řádu a nastolení diktatury silnějšího či dokonce pěstních soubojů coby standardní parlamentní kultury. 

V jiném rozhovoru Lipovská tvrdí, že odsuzuje násilí. Současně však neustále obhajuje poslance Volného, pro něhož bylo násilí a vnucování své vůle v PS běžným komunikačním prostředkem. Tak jak to tedy Lipovská myslí? Násilí odsuzuje, ale když se jej dopouští osvícený volební lídr, je to v pořádku? Takže kdo je v té „správné“ straně, stojí nad ostatním pravidly? A to má být demokracie? Možná ruská, ale rozhodně ne ta evropská.

Uvažujme ale i jinak. Je rozhodnutí orgánu veřejné moci závazné, i když je špatné? Můžeme uvažovat v intencích velmi oduševnělého řečnického dotazu dalšího volnoblokového poslance Bojka, zda pokud bude nařízeno "chodit s jedním prstem v nose s druhým v zadku", máme to skutečně dělat? Pochopitelně ne. Pomineme-li dimenzi přirozenoprávních limit pozitivního práva, kterým jsem se věnoval v jednom z příspěvků níže, může se poslanec přesvědčený o tom, že rozhodnutí poslanecké většiny je špatné, obrátit na lid coby jediného nositele veškeré moci u nás dle čl. 2 odst. 1 Ústavy. Může uspořádat demonstrace k vytvoření tlaku veřejnosti na zákonodárce, iniciovat generální stávku, zapojit média atd. Tj. může posunout problém od ústavodárce odvozeného (Parlament) na toho originárního (lid). Při televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001 se občané také začali hromadně bouřit proti snaze tehdejší ODS pomocí Hodače a Bobošíkové ovládnout Českou televizi. Pokud by jako obdobné ohrožení demokracie vnímali odvolání Lipovské z Rady ČT, nesporně by udělali totéž.  Jenomže nic takového se nestalo, a poslanec Volný ani nic takového iniciovat nezkusil. Pouze se snažil hrubou silou Sněmovně vnutit svoji vůli. To nemá s demokracií nic společného, a je naprosto skandální, že toto Lipovská obhajuje a dokonce oceňuje. Obávám se, že v takto explicitní vulgarizaci parlamentního práva by neuspěla ani v tom Rusku.

Další velmi nedemokratický pohled prezentuje Lipovská vůči členství v EU. Prosazuje totiž odchod ČR z EU dokonce bez referenda, tj. na základě politického rozhodnutí. Takže si dovoluje takto zásadní rozhodnutí lidem vnutit politicky bez ohledu na jejich názor? Bez ohledu na to, že o vstupu do EU rozhodli občané v referendu? Bez ohledu na to, jaká je vůle většiny voličů v ČR, kterých se pro jistotu ani nebude ptát? Opět naprosto děsivé tvrzení člověka, který dle svých slov chce hájit demokracii. A silně připomínající protiústavní rozdělení ČSFR pod taktovkou Klause bez využití tehdy ústavně obligatorního referenda pro takovouto otázku. Věru učenlivá žačka.

EU samozřejmě není ani viníkem rozkopaných silnic, kvůli nimž údajně sanitka včas nedojela k pacientce, která bohužel zemřela, jak o tom píše Lipovská. Viníkem zde opravdu nejsou dotace EU, ale neschopnost našich příjemců dotací plnit dotační podmínky a termíny. Proč to třeba v Německu jde a tady ne? A nebyly tu náhodou abnormálně dlouho rozkopané silniční či dálniční úseky, na nichž nikdo nepracoval, ještě dávno před vstupem do EU? Není problém třeba v tom, že v Německu je běžné na důležitých dopravních stavbách pracovat i v noci, zatímco u nás by dělníky do práce v noci nikdo nedostal? A kdyby to náhodou Lipovská zapomněla, Německo je v EU taky. Tak jak může být tedy chyba v Unii?

Totéž platí o bytové krizi u nás, za kterou dle Lipovské může také EU, konkrétně "špatné hospodářské politiky Evropské centrální banky, kvůli které zahraniční investoři skupují nemovitosti u nás". Je zvláštní, že v civilizovaných zemích EU dávno existuje taková regulace bytového trhu, kterou by anarchokapitalistka Lipovská po vzoru Klause nepochybně označila za 50. léta. O Dánsku jsem psal v jednom z předchozích příspěvků, ale nemusíme chodit tak daleko, stačí se podívat třeba na trh s byty v Mnichově nebo ve Vídni. Pokud se Lipovská bude někdy obtěžovat nastudovat si fakta namísto prázdné protiunijní propagandy, možná zjistí, že jednou z klíčových příčin předražených nemovitostí u nás je totální deregulace trhu s nemovitostmi, a díky ní mohou nemovitosti ve velkém skupovat spekulanti. Kdyby byla chyba v EU, nebyl by zde zcela odlišný příklad Dánska, nebyly by povinné kvóty novostaveb přidělovaných do městských fondů v Německu či Rakousku atd atd. Jinými slovy, chyba je opět v legislativě naší, nikoliv evropské.

Současná EU určitě dokonalá není. Ani já nejsem příznivcem ekoterorismu, rozeznávání 80 pohlaví a už vůbec ne otevírání dveří politickému Islámu, které může rozvrátit celou evropskou civilizaci. Pořád je však lepší EU se všemi svými chybami, ale zároveň volným pohybem osob, zboží, kapitálu, přerozdělováním peněz z bohatších členských států do chudších, vysokou kvalitou života a bezpečností než czexit, po němž by u nás došlo k hlubokému a dlouhodobému propadu životní úrovně. Stačí se podívat na současné problémy Británie, a to je nesrovnatelně silnější ekonomika než ta naše. A bohužel nejsme tak silní, schopní, vlivní a bohatí jako třeba Švýcaři, abychom obstáli i jako politicky, ekonomicky a vojensky neutrální stát. Vždy budeme patřit do nějakého bloku. A ruská náruč opravdu není vůči té eurounijní relevantní alternativa.

Konečně se pak Lipovská často stylizuje do role ochránce zájmů koncesionářů. Jenomže ptala se jich snad, co si přejí? Protestují snad občané hromadně proti ČT jako v době, kdy jí měla začít vládnout její kamarádka Bobošíková s Hodačem? Odhlašují lidé hromadně televizory a koncesionářské poplatky, aby snížili ČT příjem? Anebo se snad konaly hromadné demonstrace na podporu názorů Lipovské? Kde nic, tu nic. Lipovská totiž žádnou reprezentantkou širších společenských nálad není, a rozhodně není bojovnicí za slabé a utlačované (koncesionáře). Ve skutečnosti bojuje jen za názory své a svých soukmenovců v čele s kamarádkou Bobošíkovou posedlou touhou po pomstě České televizi. V politice bojuje za nastolení ještě zvrácenější formy kapitalismu než je tu doposud, demokracii chce zaměnit za právo silnějšího a poslanec užívající k prosazení svého menšinového názoru fyzickou sílu je u ní frajer. Podporujme kontroly ČT, prošetřeme všechna podezření, debatujme o rozpočtu i naplňování veřejnoprávního poslání Českou televizí či její objektivitě. Jen to nepoužívejme jako záminku k tomu, aby televizi ovládli lidé, za které hraje Lipovská.

Co říci závěrem? Poslanci Volnému již se těžko někdy rozsvítí v hlavě, aby si uvědomil hloupost svého chování. Hana Lipovská je však stále dost mladá na to, aby pochopila, že anarchokapitalismus a nekritický euroskepticismus bez reálné demokratické alternativy nejsou cesty vedoucí k prosperitě země a blahobytu obyvatel, bojkot ochranných protiepidemických opatření zvyšuje počet zbytečných ztrát na životech a zdraví nesrovnatelně víc než jedna rozkopaná silnice, Jana Bobošíková opravdu není morální guru této země či že demokracii nemůžeme hájit tím, že ji budeme popírat či připouštět jen vyvoleným. Možná se jednou bude stydět za svoje nynější krátkodobé opojení pocitem moci a moudrosti, když jí tleskalo 20 otrhaných lahváčů na volného meetingu někde ve skate parku.  Buďme optimisté a zkusme tomu věřit.