Pacienti a zdravotně postižení se začínají obracet na odbory i politiky se svými obavami z rušení nemocnic, které chystá ministr Heger ve spolupráci s pojišťovnami. Nejvíce je děsí hrozba z toho, že se sníží dostupnost zdravotní péče. Odbory zase poukazují na to, že nemocnice patří k velkým zaměstnavatelům, a tento krok povede k propouštění.  A nutno říci, že jsou to oprávněné obavy.       

Nejvíce je v této oblasti zarážející nekoncepčnost, se kterou ministerstvo k těmto úvahám přistupuje. Změny v nemocniční síti jsou samozřejmě předmětem legitimní diskuse a lze říci, že mnohé z nich jsou, když ne přímo nutné, tak minimálně žádoucí. Se změnami v síti nemocnic Libereckého kraje tak ve svém volebním programu počítá kromě vládní koalice i ČSSD.

Tyto změny však musí vyjít z rozsáhlé veřejné diskuse, které se krom zřizovatelů a odborných společností zúčastní také pacienti. Od zřizovatelů a odborné obce jako celku se očekávají důkladné analýzy, ze kterých jasně vyplyne, proč je nutné to či ono oddělení zrušit. A jakou zdravotní péči a kde dostanou pacienti náhradou.

To se však nyní nestalo, rozhodlo ministerstvo a zdravotní pojišťovny, žádná veřejná debata neproběhla. A tak teď zřizovatelé i pacienti stojí před hotovou věcí a nemocnice v Tanvaldu, v Trutnově a v Semilech se ocitají v nejistotě. Naprosto chybí argumenty, proč se najednou pár týdnů před volbami činí tak zásadní kroky. Zaklínadlo úspor nestačí  - jsou tady pacienti a jejich potřeba pečovat o zdraví a mít k tomu vytvořené podmínky.

Absence veřejné diskuse samozřejmě otevřela prostor spekulacím. Panují zejména obavy, že se jedná o pouhou zástěrku pro privatizaci nemocnic. Tomu přitom nahrává zejména ministerstvo samo tím, že nepředstavilo žádný plán, co se zrušenými nemocnicemi a jejich personálem vlastně bude.

Bez ohledu na tyto spekulace je však třeba již samotný postup ministerstva, postavený u nás na bohužel důvěrně známém principu „o nás bez nás“, jednoznačně odmítnout a veřejnou debatu vyvolat. Když bude věcná a otevřená, věci to pomůže.