Jak je známo, historicky v době privatizace vznikl, a dosud nebyl vyřešen stav, kdy nemocnice je majetkem Prahy, ale lékaři patří pod stát. Výsledkem je patová situace, kdy město nechce investovat miliardy do opravy státní nemocnice a stát nechce investovat do pražského majetku. Přitom Bulovka je důležitým zařízením, což se ukázalo během kovidu.
A navážu dál i tématem, v jakém stavu jsou další klíčové nemocnice v naší zemi. Problém vyvstal nad novým nařízením ministerstva zdravotnictví, podle kterého mají rodiče právo být u svých nemocných dětí. Podrážděné reakce některých nemocnic jsou ale pochopitelné. Stav nemovitostí nemocnic takový, jinak velmi správný postup, téměř vylučují. Špičkové zdravotní péči jsou nastavovány limity, v jakém prostředí se ještě výsledky dají zlepšit.
Stejně jako v kravínu polovodičový čip nevyrobíte, tak v porodnici z 19. století bez podstatných stavebních úprav světových výsledků v neonatologii nedosáhnete, protože i drobný otřes může znamenat doživotní postižení nebo smrt. I když nejde hned o život, je jasně prokázáno, že psychika pacienta hraje velkou roli při léčbě. A moderní interiéry, kultivované stravování pacientů i personálu, moderní nebo opravené budovy nemocnic a zázemí pro rodiče nemocných dětí by měly být dnes samozřejmostí, ale nejsou.
Slyšeli jste někdy o Family NICU? Když to člověk vidí, na jaké voloviny se dávaly a dávají evropské i státní peníze, tak by člověk brečel. Zatímco některé kraje se pyšní novými nebo zrekonstruovanými nemocnicemi nebo pavilóny, pohled na tristní stav klíčových zařízení v Praze je alarmující. Nejen Bulovka, ale i VFN, Thomayerova nemocnice už dlouho volají SOS. Přitom tady působí špičkoví odborníci s působností pro celou republiku. Bohužel, zatím jsme zemí kvalitních golfových hřišť a "chudých" dotačních oligarchů-miliardářů.
Je mně jedno, jestli výtah spadl, nebo sjel. Každý výtah snad má už dávno mít ochranu, která při přetížení jízdě výtahu zabrání. Na Bulovce nikoli?
