Vše tehdy Johnson samozřejmě dělal ve jménu odkazu svého mrtvého předchůdce (který by s vysokou pravděpodobností tak daleko nikdy nezašel). Skoro nikdo v roce 1964 netušil, co zprvu dobře míněná "reforma" přinese. Rasová integrace postupně přerostla do ideologie diverzity. Zákon o občanských právech se stal alternativní ústavou Spojených států, poté co přerostl v práva lidská.

Na začátku byla snaha dořešit postavení černochů v jižanských státech, kde přežívala od dob občanské války segregace. Na konci desetiletí trvající permanentní reformy s horentními náklady, omezováním osobní i podnikatelské svobody, omezováním majetkových práv, ideologií diverzity, obrovskou lidskoprávní vynucovací byrokracií... je hluboké rozdělení americké společnosti, její fragmentace na různé zájmové, sexuální a etnické skupiny, obrovské sociální rozdíly mezi velmi úzkou vládnoucí superbohatou elitou a ostatními 99 procenty obyvateli země.

Afirmativní akce se stala metlou univerzit, škol, vládních institucí i soukromých firem. Politika "korektnosti" vede k tomu, že "špatný názor" už zničil některým Američanům život či kariéru. Pamětníci socialismu chápou i v USA dnes aplikovanou větu: "Mysli na to stále, ale nikde o tom nemluv."

Když se Američané v roce 2016 ptali, proč Trump, tak s odkazem na výše uvedené zní jednoslovná odpověď: "Proto." Mnoho Američanů má pocit, že se stalo cizinci ve vlastní zemi. To, že mainstreamová média mlčí, nebo zkreslují realitu, ještě neznamená, že neexistuje. V Německu jeden levičácký liberál nazval takové lidi "zuřícími voliči".

Příští rok budeme svědky dalšího, možná ještě většího dramatu, než byla volba prezidenta v roce 2016. Demokratický svět vzhlíží s obavami k USA a klade si otázku, zda budou dále USA stabilní zemí. A je to jedna z tisíců otázek, které nám vytanou na mysli.

Je bláhová naděje těch, kdo si myslí, že něco vyřeší tím, že Trumpa zavřou a tím to skončí. Ten problém je daleko, daleko hlubší, než jeden Trump. Postmoderní doba s technologickou revolucí téměř doničily referenční systémy hodnot, na kterých se naše civilizace rozvíjela tisíce let. Nastolily sebereferenční systém rozumu každého jedince. Kde nejsou společné referenční hodnoty, není vzájemná komunikace, není nic, než narůstající odcizení lidí, chaos a rozvrat.

Svět se redukuje na výměnu informací a každý jedinec se stává pěnou na vlnách evoluce. "I Have a Dream", že se lidstvo z téhle krize dostane, jako tomu bylo nesčíslněkrát v minulosti. Lidé si mají být rovní, ale nikdy ne stejní.

(Autor je předsedou Klubu angažovaných nestraníků)