Ponechme stranou, že Fialova vláda schválením tohoto zákona opět porušila své vlastní předvolební sliby, že poplatky v žádném případě zvyšovat nebude. Ponechme stranou i to, že Senát, namísto aby byl pojistkou proti politické zvůli Poslanecké sněmovny, opět prokázal svoji zbytečnost. A ponechme stranou i to, že prezident pouze navázal na svoji tradici stroje na podpisy vládních úletů. 

Chybný je především postup vládních stran. Namísto aby provedly důkladnou analýzu, jak a kam se za poslední desetiletí vyvinula elektronická mediální scéna a co to znamená pro další existenci veřejnoprávních médií, pouze tupě přihrály spřízněné České televizi miliardu navíc z kapes daňových poplatníků. To vše za situace, kdy existují desítky a desítky důkazů, že zpravodajství a publicistika České televize nejsou ani vyvážené, ani objektivní, ani všestranné. Jinými slovy, že ČT neplní funkci, kterou jí předepisuje zákon. Naposledy, když zamlčela sebevraždu Lenky Šimůnkové, matky studentky zastřelené na FF UK. Vše výše řečené platí obdobně pro Český rozhlas. 

Fantasmagorie přechází v idiocii

V čem tví idiocie onoho zákona? Dle dosavadní praxe byly plátci televizních poplatků domácnosti, které vlastnily televizní přijímač. Byl v tom alespoň kousek elementární logiky. To se teď mění, když plátcem je prakticky každý, kdo vlastní chytrý telefon, respektive má přístup k internetu. Nyní už je jedno, že doma vůbec nemáte televizi, je jedno, zdali se na veřejnoprávní televizi díváte či nedíváte, musíte cálovat. 

Představa, že lidé masově sledují Českou televizi právě na telefonu, je sice fantasmagorická, ale o to nejde, jde o to výpalné. Nabízí se rovněž otázka, zdali Česká televize bude nyní ono výpalné vymáhat také od našich občanů pobývajících v zahraničí. Ti přece také vlastní chytré telefony a mají přístup k internetu. Mělo by to samozřejmě logiku, když titíž občané nyní mohou ze zahraničí volit korespondenčně. Přece na ně nelze jednou selektivně myslet a podruhé selektivně nemyslet.

Ještě větší fantasmagorie ovšem je rozšíření okruhu plátců televizních poplatků u právnických osob, přičemž výše plateb je odstupňována dle počtu zaměstnanců. Představa, že kupříkladu nějaké železárny či doly platí vysoké televizní výpalné za to, že jejich zaměstnanci zřejmě nemají v pracovní době nic jiného na práci než sledovat televizi, a ještě k tomu ausgerechnet tu veřejnoprávní, už snad ani není fantasmagorická, ale doslova idiotská. Opět jde jen a jen o to, vytahat z poplatníků co nejvíce peněz na spřízněnou Českou televizi, která slouží politickým a ideovým zájmům Fialovy vládní garnitury. 

Dokonáno jest! Podpis prezidenta republiky Petra Pavla pod novelou zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase završil politický zločin Fialovy vládní koalice, kdy parlamentem svými hlasy navýšení televizních a rozhlasových poplatků a naprosto nesmyslné a nelogické rozšíření okruhu jejich povinných plátců protlačila. Poslanci, senátoři a prezident, kteří mají tento politický zločin na svědomí, možná žijí v iluzi, že České televizi a Českému rozhlasu pomohli, ale opak je pravdou. Vynesli nad veřejnoprávními médii ortel, ze kterého se jen těžko budou vzpamatovávat. Každá akce totiž vyvolává reakci. 

Všeho do času. Jakže se jmenoval onen slavný film? Impérium vrací úder.

(psáno pro Deník TO)