Tlak prezidenta vedl k prohlášení Andreje Babiše, uchazeče o post premiéra, že se vzdá možnosti ovládat Agrofert. Zatím žádný prezident nedonutil nastupujícího premiéra k tomu, aby se vzdal mnohamiliardového majetku, jakým Agrofert je. Andrej Babiš tak chce učinit, přestože náš zákona o střetu zájmů nezakazuje členům vlády držet akcie a spravovat je jako svůj majetek. Takový zákaz platí jen vůči akciím společností vlastnící média, proto dříve Agrofert prodal Mafru vydávající Mladou frontu Dnes. Byť se prezident oháněl údajným evropským zákonem o střetu zájmů, který však neexistuje, a našim zákonem, který vlastnictví akcií členům vlády nezakazuje.

Každý si může zákon o střetu zájmu přečíst a zjistit, že vlastnictví Agrofertu Andreji Babišovi neznemožňovalo jmenování do funkce premiéra. Problém by měl Agrofert, který by nemohl získávat veřejné zakázky a dotace. Prezident tak vlastně tlakem na Babiše, aby se Agrofertu vzdal, jednal v zájmu podnikatelského úspěchu Agrofertu.

Petr Pavel překvapil tím, že donutil uchazeče o premiérskou funkci vzdát se tak obrovského majetku, aniž by to po kandidátovi na premiéra žádal zákon. Něco takového nedokázal Tomáš G. Masaryk, Václav Havel, Václav Klaus ani Miloš Zeman. Možná proto, že to nechtěli, nebyli proti úspěšným podnikatelům v úřadu premiéra. Navíc kvůli prezidentovu nesouhlasu nebude ministrem zahraničí Filip Turek a zřejmě nebude ve vládě vůbec.

Ať už byla motivace Petra Pavla jakákoli, potvrdil, že prezident u nás má politickou sílu. Chce-li někdo, aby prezident jednal nějakým způsobem, musí vyhrát prezidentské volby. Jestli někdo čekal, že s generálem v prezidentské funkce, který sice hezky vypadá, ale jinak s ním bude ústavní nuda, mýlil se. Stává se z něj větší ústavní divočák, než byl Miloš Zeman.