Současná odborná literatura nejčastěji pracuje s obdobím 7–5 př. n. l. a jako možný měsíc narození zvažuje září až říjen. Tento závěr nevychází z jednoho rozhodujícího důkazu, ale z kombinace historických, textových a astronomických indicií.

Základním historickým vodítkem jsou samotná evangelia. Matoušovo i Lukášovo evangelium se shodují, že se Ježíš narodil „za dnů krále Heroda“. Tímto Herodem je Herodes Veliký, římský vazalský král Judska. Jeho smrt je poměrně dobře doložena díky židovskému historikovi Josephus Flavius, který popisuje Herodovy poslední dny v souvislosti se zatměním Měsíce a následným svátkem Pesach. Na základě astronomických výpočtů i historické návaznosti událostí klade většina badatelů Herodovu smrt do roku 4 př. n. l.

Z toho plyne jednoduchý, ale zásadní závěr: Ježíš se musel narodit před tímto rokem. Letopočet „po Kristu“, zavedený až v 6. století, se v tomto bodě mýlí o několik let. Historici proto běžně pracují s rozmezím přibližně 7–4 př. n. l., přičemž část badatelů považuje za nejpravděpodobnější konec roku 5 př. n. l.

Otázka, proč se v odborných textech tak často objevují právě roky 7 až 5 př. n. l., souvisí se snahou historicky interpretovat Matoušovu zmínku o „hvězdě“, která přivedla mudrce „z východu“. Jedním z nejdiskutovanějších vysvětlení je trojnásobná konjunkce planet Jupiter a Saturn, k níž došlo v roce 7 př. n. l. Tato mimořádná série konjunkcí proběhla třikrát během jednoho roku – na jaře, na podzim a na začátku zimy. Právě podzimní konjunkce v září bývá často zmiňována jako astronomický jev, který mohl být v antickém světě vnímán jako významné znamení.

Další badatelé upozorňují na možné pozorování kometárního nebo „nového hvězdného“ jevu v roce 5 př. n. l., zaznamenaného ve starověkých východoasijských kronikách. I tato možnost dobře zapadá do období před Herodovou smrtí. Je však důležité zdůraznit, že žádný z těchto astronomických jevů nedokazuje přesný den narození. Spíše vysvětlují, proč se historické bádání opakovaně vrací právě k letům 7–5 př. n. l.

Zatímco rok narození lze vymezit relativně úzce, měsíc narození zůstává otevřenější otázkou. Přesto existuje několik nepřímých indicií, které vedou část historiků k závěru, že se Ježíš mohl narodit na podzim, konkrétně v září či říjnu. Lukášovo evangelium uvádí, že v noci narození byli pastýři „venku na polích a hlídali svá stáda“. V judském klimatu se sice stáda pásla většinu roku, avšak noční pobyt venku je méně pravděpodobný v chladných zimních měsících. Podzim, zejména období po sklizni, lépe odpovídá popsaným podmínkám. Tento argument sám o sobě není důkazem, ale je s podzimní hypotézou v souladu.

V odborné literatuře se objevuje také souvislost se židovským svátkem Sukot (svátkem stánků), který se slaví v září či říjnu. Tento svátek symbolizuje „přebývání Boha mezi lidmi“. Evangelium podle Jana používá při popisu vtělení výraz, který lze doslova přeložit jako „stanoval mezi námi“. Jde spíše o teologicko-symbolickou shodu než o přímý historický důkaz, přesto však zapadá do podzimního rámce uvažování.

K této mozaice indicií se přidává i astronomická shoda: jedna z nejvýznamnějších konjunkcí roku 7 př. n. l. proběhla právě v září. Pokud byla vnímána jako „znamení narození krále“, je logické, že se úvahy o samotném narození posouvají právě do tohoto období.

Naopak datum 25. prosince se v pramenech objevuje až několik století po Ježíšově narození. Jeho význam spočívá především v symbolice zimního slunovratu, kdy se „světlo rodí z temnoty“, a v návaznosti na římské svátky Nepřemožitelného Slunce. Z historického hlediska však neexistuje žádný pramen, který by narození Ježíše kladl do zimy.

Z pohledu moderní historiografie lze proto formulovat opatrný, ale poměrně jasný závěr: Ježíš z Nazareta se s vysokou pravděpodobností narodil před rokem 4 př. n. l., nejspíše v rozmezí let 7–5 př. n. l. Pokud jde o měsíc, podzim – zejména září až říjen – představuje jednu z nejlépe podložených možností, byť nikoli prokazatelnou jistotu.

Takto formulovaný závěr odpovídá současnému stavu bádání. Respektuje dostupné historické prameny, připouští meze našeho poznání a zároveň vysvětluje, proč se odborná literatura k podzimnímu narození Ježíše opakovaně vrací

Literatura a zdroje

1. Josephus Flavius: Židovské starožitnosti, kniha XVII.
2. Paul L. Maier: The Date of the Nativity and the Chronology of Jesus’ Life.
3. Colin J. Humphreys: The Star of Bethlehem – a Comet in 5 BC?
4. Raymond E. Brown: The Birth of the Messiah.
5. Encyclopaedia Britannica, heslo „Jesus Christ – Chronology“.