Velmi přitažlivý je i způsob, jakým kniha nenápadně provází českou historií a architekturou. Budovy, města a historické prostory zde nejsou pouhým pozadím, ale stávají se tichými svědky kulturních a jazykových vlivů. Čtenář si uvědomuje, že architektura, v níž se pohybujeme dodnes, nese stopy idejí, jazyků a mocenských vztahů minulosti – a kniha mu pomáhá tyto stopy číst.
Text je psán s respektem k čtenáři. Autor nevysvětluje shora, ale vypráví, nabízí souvislosti a ponechává prostor pro vlastní úvahy. Nevnucuje jednoduché soudy ani ideologická stanoviska. Naopak umožňuje porozumět tomu, proč se ruština učila, kdy se učila a jaký význam měla v různých obdobích – bez zjednodušování i bez zbytečné emocionality.
Pro běžného čtenáře je kniha cenná také tím, že často pracuje s osobní pamětí. Mnozí v ní poznají vlastní zkušenost ze školy, z veřejného prostoru nebo z rodinných vzpomínek. Právě v těchto momentech se z odborného tématu stává lidský příběh, který pomáhá lépe porozumět nejen minulosti, ale i současným debatám o jazyce, identitě a kultuře.
1000 let s ruštinou je knihou, která vzdělává, aniž by zatěžovala, a otevírá historická témata způsobem, který je blízký i čtenáři bez odborného zázemí. Nabízí klidný, kultivovaný a podnětný pohled na jazyk jako součást české historie, prostoru a architektonické paměti. Právě v této srozumitelnosti a šíři záběru spočívá její skutečná hodnota.
