Hned zkraje rozhovoru se vrací ke starému posudku, který posloužil pro tehdejší soud jako jedno z odůvodnění pro udělení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí. Jenže posudek se „spletl“.

„Původní znalecké posudky plzeňských znalců pro mě vlastně vyzněly dobře, protože podle nich jsem nemohl být odsouzen na doživotí. Soudce Pravoslav Polák mi na základě toho doživotí dát nemohl. Řekl, že se svými znalci není spokojen, a objednal si znalecký posudek v Praze a tito znalci mu poskytli takový posudek, aby mi mohl dát doživotí. Šlo o to, že prognóza do budoucna měla znít, že čím budu starší, tím budu nebezpečnější a nebudu se moci pohybovat mezi normálními lidmi. Posudek byl fakt ošklivý s jednoznačnou prognózou: nesmí vůbec vylézt mezi lidi,“ popisuje Jiří Kajínek ve studiu PL.

Vzápětí odkazuje k současnosti. „Devět let už jsem na svobodě, chodím všude, beseduji, přednáším, žiju běžný život a pohybuji se mezi lidmi. Takže ten posudek nějak nevychází. Proto jsem se šel zeptat jednoho z těch znalců, pana Rabocha, jak je možné, že jeho prognóza byla mylná. Odůvodňoval to tím, že byl tehdy mladý a dneska by takový posudek neudělal. Chtěl jsem po něm nápravu, což odmítá, protože by si tím prý zničil kariéru. Na to jsem mu odpověděl, že on mi svým posudkem zničil 23,5 roku života. Hodně smutné,“ popisuje.