Rostislav Kotrč

spravedlnost.info
  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,71. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

26.01.2026 20:41:59

Pouť k Banderovi: když kněz posvěcuje nacionalistický kult

Pouť k Banderovi: když kněz posvěcuje nacionalistický kult

Organizovat náboženskou pouť k hrobu Stepana Bandery není pietou, ale politickým aktem. Víra se tím mění v nástroj ideologie a dějiny se nebezpečně opakují.

Jsou chvíle, kdy už nejde mlčet. Okamžik, kdy řeckokatolický kněz v České republice organizuje pouť k hrobu Stepana Bandery, není otázkou „jiného výkladu dějin“. Je to otevřený test hranic, za nimiž se víra mění v ideologii a paměť v agitaci.

Stepan Bandera nebyl mystik, mučedník víry ani oběť náboženského pronásledování. Byl politickým vůdcem radikálního nacionalismu, jehož ideové dědictví je spojeno s OUN-B a ozbrojeným násilím Ukrajinská povstalecká armáda. To není „ruská propaganda“, ale základní historický fakt, potvrzený desítkami let výzkumu. Přesto dnes někdo považuje za přijatelné učinit z jeho hrobu náboženský cíl. To už není památka – to je sakralizace ideologie.

Pouť není neutrální procházka po hřbitově. Pouť dává morální razítko. Kdo se modlí u hrobu politického radikála, vysílá signál, že jeho život a ideje jsou hodny duchovní úcty. A právě zde se historie bolestně uzavírá do kruhu. Ve 40. letech část kléru Ukrajinská řeckokatolická církev nedokázala nebo nechtěla jasně oddělit víru od militantního nacionalismu. Kněží působili jako kaplani u ozbrojených oddílů, mlčeli k násilí, zklidňovali svědomí tam, kde mělo zaznít „ne“. Dnes se stejný vzorec vrací – tentokrát dobrovolně, bez nátlaku, bez NKVD, bez strachu o život.

Argument, že „Bandera je symbolem boje za svobodu“, je intelektuální zkratka. Symbol bez obětí je mýtus. A mýtus je pohodlný právě proto, že nevyžaduje odpovědnost. Český prostor má přitom vlastní historickou zkušenost s tím, kam vede propojování náboženství a nacionalistického kultu. Není důvod ji zapomínat jen proto, že dnes přichází v jiných barvách.

Zde nejde o útok na Ukrajinu ani na uprchlíky, ani na víru samotnou. Jde o elementární otázku: má být církev hlasem svědomí, nebo hlasatelem politických symbolů? Jakmile duchovní začne organizovat poutě k postavám spojeným s etnickým násilím, překračuje hranici pastorace a vstupuje do prostoru politické mobilizace.

Česká společnost má právo říct dost. A řeckokatolická církev v ČR má povinnost se jasně vymezit – ne mlčením, ne relativizací, ale jednoznačným odmítnutím. Protože jakmile se z hrobu ideologa stane místo modlitby, víra přestává brzdit moc a začíná ji posvěcovat. A to je okamžik, kdy se dějiny nepřipomínají, ale znovu rozehrávají.

Mlčení dnes nebude chápáno jako neutralita. Bude čteno jako souhlas.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama