Jsou to  bolševici ducha, úplně stejní jako byli ti nejubožejší totalitní sekerníci naší socialistické minulosti. Předstírají, že jsou demokraté, ale demokracii vyznávají pouze, když je po jejich.

Ale abychom si správně rozuměli. Když používám slovo bolševici, nemyslím tím ony rudé postavy z učebnic dějepisu, nýbrž totalitní způsob uvažování shodný pro všechny totalitní ideologie. Myslím lidi, v jejichž světě existuje jen jedna jediná pravda, ta jejich, a ostatním je proto nutné buď úplně zavřít ústa nebo je aspoň vykázat za oplocený příkop. Tragická postava z časů Fialovy vlády, zapůjčená z Hradu do Strakovy akademie, totiž plukovník Foltýn, to přesně popsal takto: „Máte právo na názor, ale nemáte právo na dosah.“ Jinými slovy, vykládejte si, co chcete, my to mezi lidi stejně nepustíme. Jenže se svobodou je to naštěstí jako s mokrým jílem. Čím víc ho mačkáte v dlaních, tím víc vám prokluzuje mezi prsty.

Tohoto povýšeneckého pseudoliberálního nánosu jsou plné sociální sítě, jsou ho plné redakce médií hlavního proudu, dominuje zpravodajství a publicistice České televize, dodnes přetrvává v řadě státních institucí včetně orgánů činných v trestním řízení, ba dokonce ovládá zpravodajské služby. 

Nepodceňujme to! 

Po loňských sněmovních volbách se sice vyměnila vládní garnitura, ale pětikoaliční hydra je stále při síle. Nenechme se proto mýlit. Tihle bolševici, v současnosti trefně přejmenovaní na lepševiky, už se nešikují pod vlajkou rudou, jejich barvy jsou dnes jiné: fialová, černá s lebkou a zkříženými hnáty, zelená, duhová. A mají nyní nového vůdce, komunistického rozvědčíka z Pražského hradu, motocyklistu, jenž se nyní aktuálně postavil do čela zdejší politické opozice. Oprava: motocyklistu, kterého jiní vystrčili do čela, zatímco on sám drandí na motorce ve Španělsku.

O ničem jiném nedělní demonstrace svolaná Milionem chvilek pro demokracii, který by se daleko spíše měl nazývat Milionem chvilek pro demagogii, nebyla. Jak apoštolové na orloji na pódiu rotovaly tragické postavy, jež z neznámých důvodů žijí v představě, že právě jejich pohled na svět a politiku je ten jediný správný, což je opravňuje k tomu, aby nás ostatní uráželi, zesměšňovali, ostrakizovali, ba i kriminalizovali. Pokud něčemu takovému přikyvuje hlava státu, není to prezident všech, ale politický aktivista, jenž svým konáním porušuje prezidentský slib. Ale čemu se divíme, zdaleka to není první přísaha, slib či tvrzení, které tato marioneta v rukou svého přítele po boku porušuje.

Když nepovedený katolický kněz Marek Orko Vácha na demonstraci štve jedny občany proti druhým občanům, přičemž jedny vydává za dobro a druhé za zlo, nijak se tím neliší od nacistických pohlavárů či komunistických mocipánů. Ideologie se mění, leč tihle samozvaní nadlidé zůstávají stejní, stejně jako jejich metody. Ne, Vácha nehlásá nacistickou ideologii, ale jeho povýšenectví je obdobné. On sám a spolu s ním ti, kteří na Staromáku hulákají na podporu komunistického rozvědčíka, se cítí být něčím víc než jsme my ostatní, kteří nad touto nevídanou neslýchanou samolibostí jen kroutíme hlavou. Ale pozor! K jakým to vede koncům, z historie známe. Ono totiž, co je zlo a co dobro, je hodně relativní, zvláště pak, když samozvaní morální majáci Váchova typu za zlo drze považují to, že my ostatní si svět a politiku dovolujeme vidět jinak. Tahle jejich „hodnotová“ politika je pouhé šidítko pro nepřemýšlející dav.

Deník TO onu nedělní pokryteckou frašku na svém facebooku pojmenoval přesně: „37 let po listopadu 1989, kdy lidé demonstrovali proti bolševikům za svobodné volby, se v Praze demonstruje za bolševika proti výsledku svobodných voleb!“ To nevymyslíš, to prostě musíš zažít!

(Autor je 1. místopředsedou Trikolory. Psáno pro Deník TO.)