Alena Schillerová tady předvedla klasickou figuru, když máte černé svědomí, začněte útočit na všechny ostatní. Černé svědomí ze špatně odvedené práce. To, že předkládá rozpočet se schodkem 310 miliard korun, není závažné jen v tom směru, že se oproti všem předchozím čtyřem letům schodek významně zvyšuje, ale především proto, že porušuje zákon. Abychom zůstali u těch konkrétních důležitých faktů. Takhle vypadalo snižování schodků rozpočtu České republiky v posledních čtyřech letech. (Ukazuje graf.) Tohle jsou fakta. Fakta o tom, že Česká republika v těch předchozích čtyřech letech dokázala svoje deficity snižovat.
Nejpodstatnější zpráva pro to, abychom dokázali stabilizovat inflaci, a to se stalo, když tu Alena Schillerová hovořila o tom, že po devíti letech máme nejnižší inflaci, tak je to především dáno tím, že se dařilo jak České národní bance v jejích konkrétních krocích, tak především vládě snižovat schodky a zajistit růst ekonomiky. To je hlavní výsledek toho významného snížení inflace.
Když jsme se bavili s ekonomy, jak by zhruba odhadli ten krok dalšího navýšení dotací na POZE, tak by se do toho inflačního čísla promítly samy o sobě nějakými třemi desetinami procenta. To znamená, že i bez toho kroku by inflace byla 1,9 procenta. To je realita.
A pokud tady vylíčila Alena Schillerová kroky předchozí vlády jako negativní, jako devastující, tak na konci toho období je prokazatelný ekonomický růst. Přesně pravý opak toho, než jak to Alena Schillerová líčila. Stabilizovaná inflace zcela odlišně od toho, jak vylíčila to předchozí období Alena Schillerová. A pak tady jasná fakta o tom, že Česká republika dokázala konsolidovat své veřejné finance, dokázala snižovat schodky. Jasný důkaz konkrétních kroků místo řečí.
Když tu Alena Schillerová argumentovala, že neporušuje zákon, tak se dopustila několika dramatických, logických a právnických chyb. Hovoří o přímo aplikovatelném evropském nařízení číslo 2024/1263. Akorát to nařízení určuje minimální limity, ani žádným způsobem neruší národní úpravy, které jsou přísnější. Taková je realita doložená i názory evropských právníků. Znamená to, že Česká republika musí respektovat přece svoji zákonnou úpravu, a ta zákonná úprava hovoří o přesné částce 237 miliard korun výdajových limitů pro rok 2026, s tím, že připouští výjimky. Výjimku pro výdaje na obranu nad rámec dvou procent a tam v tom návrhu rozpočtu, který předložila Alena Schillerová, je možné na tu výjimku vztáhnout necelých 10 miliard. Realita je taková, doložená Národní rozpočtovou radou, že ten předložený návrh rozpočtu porušuje výdajové limity o 64 miliard korun.
Mimochodem samotné Ministerstvo financí, když reagovalo na tahle tvrzení Národní rozpočtové rady, tak vlastně samo přiznalo, že porušuje výdajové limity. Špatně vyvodilo, že ty výdajové limity jsou na úrovni 292 miliard korun, tedy, že tím schodkem 310 miliard porušují ty výdajové limity o 18 miliard, ale porušují. Faktické přiznání, že ten návrh rozpočtu prostě neodpovídá české legislativě. Jak se pak poslouchají slova Aleny Schillerové o tom, jak jsme po čtyřech letech dospěli skutečně k pravdivému rozpočtu? Pravdivému rozpočtu, který porušuje zákon? Co to je za tvrzení? Tohle přece nemůžeme připustit.
A hned v úvodu tvrzení Aleny Schillerové, že předseda Národní rozpočtové rady snad nějak nadržoval předchozí vládě, no, nenadržoval. Choval se k ní stejně kriticky, jako se chová teď k vládě Andreje Babiše a k tomu zpackanému návrhu rozpočtu z pera Aleny Schillerové. Říká, že to je ale ve skutečnosti rozpočet Zbyňka Stanjury, Petra Fialy a Martina Kupky. No, není. Není ani omylem. Já jsem čekal, že vláda tedy má to, o čem hovořil Andrej Babiš už na začátku října. To jsou jeho slova, kdy tvrdil - myslím, že to bylo 4. října -, že máte připravený vlastní rozpočet. Kde je? Proč ten váš rozpočet projednáváme 11. 2. v prvním čtení? Pokud jste ho měli nachystán, jak tvrdil Andrej Babiš, mohli jsme ho projednat už dávno, dávno.
A znovu upozorňuji na to, že líčit ty předchozí roky rozpočtování jako, jak to zaznělo, negativní, nebo dokonce nepříznivou dobu pro český státní rozpočet, tohle je realita - pozitivní zpráva, jednoznačně pozitivní čísla. (Opět ukazuje graf.)
Pojďme tedy v tomhle směru říct několik jasných vět. Návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun prokazatelně porušuje českou legislativu, porušuje české zákony. Ona to totiž není Alena Schillerová a není to Ministerstvo financí, které by v tomto směru mohlo být arbitrem posouzení, jestli porušuje, nebo neporušuje. Tím arbitrem ze zákona - ze zákona, který mimochodem přijala Poslanecká sněmovna i hlasy poslanců ANO, je právě Národní rozpočtová rada a ta hlasy nezávislých odborníků jasně konstatuje, a konstatuje to velmi ostře, tvrdě a jednoznačně, že takto připravený rozpočet prostě zákon porušuje. A v okamžiku, kdy máme zvednout ruku pro něco, co porušuje zákon, to přece nedává smysl! To nemá udělat žádný zákonodárný sbor a nemá se k tomu přihlásit žádná vláda a žádná ministryně financí.
A tím víc mě pobuřuje a fakticky zlobí, že vedle toho očerňuje předchozí kroky a předchozí práci vlády Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury. Samozřejmě, že jsme mohli udělat chyby, ale výsledkem jsou jasná čísla, ke kterým bude mimochodem vydávat svoje stanovisko i v tomto směru několik mezinárodních institucí, a ty říkají jasně: Česká republika dokázala zlepšit svoje veřejné finance v předchozích čtyřech letech. Tolik fakta.
Pojďme se podívat na to, co zároveň to předchozí období a rozumné hospodaření, odpovědné hospodaření této vládě přineslo. Přineslo ekonomický růst. To, že zároveň výbor pro rozpočtové predikce nebo pro rozpočtové prognózy mohl upravit ten makroekonomický výhled a říct, že v letošním roce může vláda počítat navíc s příjmy o 15 miliard vyššími, tak je přece výsledek odpovědného hospodaření a růstu ekonomiky. To nikdo nemůže popřít a tohle stojí tedy v naprostém rozporu s tím, jakým způsobem jste očerňovala to předchozí období. Tohleto je jedna z konkrétních částek, které se započítávají pozitivně do možnosti vašeho rozpočtování.
Další významná věc jsou finanční prostředky, které doputují z Evropské unie. A mimochodem už výsledek státního rozpočtu za první měsíc letošního roku ukázal, že z těch 40 miliard 13,3 miliardy český stát obdržel, a je možné s nimi počítat minimálně v tom, že je pak možné nespotřebované neprofilující nároky reálně využít, aniž byste zvyšovali schodek rozpočtu. To je realita, vy to dobře víte a skutečně i s touhle vatou nebo s touhle možností rozpočtování můžete počítat. Jestli ta čísla vycházejí dobře, je to nějakých 62 miliardy korun plus přibližně 15 miliard korun, které máte k dispozici a můžete s nimi nakládat.
Kdybych odečetl ty profilující výdaje, které jsou pod závazkem, tak tady samozřejmě s ohledem na to, že všechna data nemáme k dispozici, Ministerstvo financí je uvolňuje postupně, ale můžeme třeba odhadem určit nějakých 30 miliard, tak i těch 45 miliard vystačí na to, aby si vláda Andreje Babiše poradila s investičními prostředky nezbytnými v oblasti dopravní infrastruktury i na to, aby dokázala zvýšit například finanční prostředky v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí.
Jenomže přes to všechno ta vláda zvyšuje schodek výš, a co je stejně závažné, snižuje výdaje na obranu. Co to znamená pro Českou republiku? Zásadní ohrožení bezpečnosti a pozice České republiky před našimi zahraničními partnery. Byla to Česká republika spolu se svými spojenci, která řekla jasně, mimo jiné i v reakci na jasné kroky a gesta Donalda Trumpa, že se musí postarat víc o svoji bezpečnost a o svoji obranyschopnost. A výsledkem je společný závazek postupného navyšování výdajů na obranu až ke 3,5 procentům, respektive k 5 procentům i se započtením těch dalších souvisejících výdajů.
Ano, budu bránit 20miliardovou sumu, která v rámci rozpočtu výdajů na obranu zasahuje dopravní infrastrukturu. Stejně jako to dělá vláda Andreje Babiše. Akorát se zásadně liší to, jestli na tu obranu v tu chvíli vydáváte 2,35 procenta vůči HDP nebo 2,06, protože to snížení o 21 miliard korun výdajů na obranu je mimochodem víc než právě ta zmíněná položka na dopravní infrastrukturu. A samozřejmě, že tohle každý náš spojenec, včetně Američanů, bude číst a bude to vládě Andreje Babiše vyčítat. Asi potom ty fotečky s Donaldem Trumpem pro pana premiéra budou mnohem komplikovanější a řekl bych, dost trpké, pokud na ně vůbec dojde. Ale daleko podstatnější je to, co by Česká republika v téhle situaci měla udělat. Měla by zvyšovat výdaje na obranu efektivně a správně, nejenom proto, aby dokázala reálně vykázat zvýšené výdaje, ale zejména proto, aby dokázala splnit svoje spojenecké závazky. A to je ještě mnohem významnější. Alena Schillerová tady říkala, že jsme trpěli vysokými cenami energií. To je pravda, akorát zapomněla dodat, že už v roce 2021 ba dokonce v roce 2020 byly ceny energií v České republice v přepočtení na paritu kupní síly jedny z nejvyšších v Evropě. Znovu zdůrazňuju - v roce 2021 i v roce 2020 - jsou k tomu naprosto přesvědčivá stejná statistická data. Tak proč jste s tím tehdy nic nedělali? A pokud teď to látáte ještě dalším navýšením dotací na obnovitelné zdroje, co jiného to znamená, než že to občané České republiky zaplatí dvakrát, a dokonce ještě víc, protože k tomu samozřejmě musejí přičíst úroky. Tak to je ta reálná pomoc? A říkáte zároveň, že tím chcete přispět ke snížení inflace dlouhodobě. No, to je přece omyl. Přesně obráceně. Právě ten zvýšený schodek rozpočtu je jedním z nejvýznamnějších proinflačních kroků. Úplně špatně hospodářsky nastavený rozpočet. Přesto o něm Alena Schillerová hovoří jako po čtyřech letech o pravdivém rozpočtu. Žádný skutečný a odpovědný rozpočet nebude jiný než vždycky napjatý. Z definice věci. Jakmile vytvoříte rozpočet nenapjatý, fakticky tím přiznáváte, že jste rezignovali na šetření. V principu - každá rodina to ví, každá firma to ví. Pokud chce šetřit, musí být rozpočet prostě našponovaný, napjatý. A hledá způsoby, jak i v průběhu toho roku zajistit potřebné investice a šetřit dál. Tohle je základní logika fungování skutečného ministra financí nebo ministryně financí.
To, co ale máme před sebou, je rozpočet, který fakticky krade budoucnost občanů České republiky, českých firem i mladších generací. A tohle vyčítám vládě Andreje Babiše - přes všechno přesvědčování, že přece už v říjnu měli dávno vlastní rozpočet. Krásný alabastrový. Akorát jsme ho nikdo neviděli a nikdo nám ho přes opakované výzvy nechtěl ukázat. Takže teď v polovině února teprve projednáváme návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení a hospodaříme v provizoriu, což není žádná tragédie, zejména ve vztahu k tomu, jak vysoký schodek nám ordinuje právě ten předložený rozpočet.
Pojďme se podívat na další důležitá data a na další důležité argumenty, v čem jsem přesvědčený o tom, že ten rozpočet je opravdu špatný, je rozbitý a je neodpovědný. Zmínil jsem ten dramatický schodek, ale zdaleka nejde jenom o ten schodek, zmínil jsem porušení zákonů jako další důležitý efekt a jako další důležitou brzdu, rezignaci na úspory, a to, že pořád některé položky i do značné míry populistický slib zvyšování platů bohužel není v plném rozsahu kryté. A pokud říká Alena Schillerová, že v tomto směru teda předkládá zcela pravdivý rozpočet, tak bych se chtěl znovu dotázat - budou ty 2 miliardy navíc oproti tomu slíbenému zvýšení platů ve veřejné správě stačit? Budou? Podle našich informací i zevnitř Ministerstva financí nebudou a ta čísla nesedí. Tak já bych tady znovu mohl ukázat ten graf, který je skutečným výsledkem práce s rozpočtem v předchozích letech. Ano, s napjatým rozpočtem, se složitým rozpočtováním, ale výsledky se počítají. A ty výsledky ukazují opravdu, že se dařilo snižovat schodky státního rozpočtu mezi rokem 2024 a 2025 o 37 miliard korun. A to zároveň s rekordními investicemi do dopravní infrastruktury a také do obrany. A tohle je vizitka toho předchozího fungování.
Pojďme se ale podívat na to, co s tím teď dělat? Jak se vypořádat s tím rozpočtem? Samozřejmě přijdeme s úpravami, přijdeme s pozměňovacími návrhy, které budou snižovat ten schodek. A co uděláme nepochybně také, abychom dostáli klíčové prioritě, prioritě pro všechny občany České republiky, zvýšíme výdaje na obranu tak, abychom dokázali splnit věcné závazky, a především, abychom neselhali v tváří v tvář našim spojencům a současné vážné geopolitické situaci. Pokud Česká republika nebude schopná zajistit bezpečí svých občanů, pak celá řada dalších priorit vadne ve světle téhle zásadní priority. Ve světle tohoto zásadního úkolu pro vládu. Mandatorní výdaje se v tuhle chvíli pohybují kolem 83,4 procent. V tu chvíli by měly nastoupit reformy a úspory. Místo toho se naopak dostavuje plnění předvolebních dárečků, včetně navýšení dotace na POZE. Podotýkám, že i v tom návrhu je POZE stejně jako v předchozích letech ze strany státu významně podpořeno více než 20 miliardami. Těch 18 miliard navíc je další pomocí, ale znovu neadresnou. A místo toho, aby podobně jako jiné státy, jsme mířili za těmi, pro které ceny energií jsou skutečným existenčním ohrožením, tak tu vláda rozhazuje peníze na všechny strany. A bohužel tohle vyčítám tomu rozpočtu. Že k tomu nepřistupuje adresně. Že nesleduje základní parametry odpovědného hospodaření, ale rozhazuje peníze vrtulníkovým způsobem na všechny strany.
A ano, je pro mě extrémně zarážející, když stejná ministryně obrany hovoří o odpovědnosti (Poslankyně Černochová se ozývá ze své lavice, že se jedná o ministryni financí.)... a zároveň na dotazy novinářů říká, ano, teď si budeme brát dluhopisy a bude jich víc. Pardon, financí. Omlouvám se, omlouvám se. Tak tohle je zarážející a zarážející o to víc, že by ministryně financí měla respektovat základní pravidla rozpočtové odpovědnosti i základní logiku ekonomických kroků. Ten rozpočet ve skutečnosti přinese horší podmínky pro občany České republiky i pro podnikatele. Je proinflační a je neodpovědnou hrou s lidmi v České republice. Představuje skutečné rozpočtové rodeo. A proti tomu budeme jednoznačně stát, budeme navrhovat další kroky, které míří k větší odpovědnosti, budeme se snažit v maximálním rozsahu, tak jako v těch předchozích letech, udržet investice a zároveň posílíme výdaje na obranu jako základní podmínku pro to, aby lidé v České republice mohli žít v bezpečném státě, zároveň ve státě, který je schopen hospodařit odpovědně a nepopírat základní pravidla ekonomických principů.
Děkuji za pozornost.
