vystupuji zde s návrhem na úpravu schváleného programu schůze. Navrhuji, aby byl sněmovní tisk číslo 129, měl by to být bod 61, tedy návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, zařazen jako první bod páteční schůze.

Dovolte mi nyní podrobně odůvodnit, proč je tento krok nezbytný a proč nesmíme projednání tohoto tisku dále odkládat. Všichni to známe: Přijde státní svátek a lidé si na internetu zoufale dohledávají, jestli je to přesně ten den, kdy si můžou skočit do obchodu koupit rohlíky, nebo jestli stát rozhodl, že se ten den nakupovat nesmí. Současný zákon je – promiňte mi ten výraz – definicí chaosu: Máme svátky, kdy je zavřeno, a svátky, kdy je otevřeno. A kdo z vás z hlavy bez nápovědy řekne, jak je to 28. září? Jak je to 17. listopadu? Proč je v jeden den, významný den, zavřeno a v ten druhý, možná stejně důležitý, otevřeno?

Tento zákon nevytvořil tradici, ale totální zmatek. Je to typický příklad sociálního inženýrství, které v praxi selhalo. Lidé nejsou malé děti, aby jim stát musel říkat, kdy mají jít nakupovat a kdy mají být s rodinou. Tento zákon je hluboce nespravedlivý a taky diskriminační. Proč stát trestá prodejny nad 200 metrů čtverečních a menší nechává být? Proč si v supermarketu nesmím koupit dětské plínky, ale na benzínce, kde jsou nahuštěny na 5 metrech čtverečních, ano? To není ochrana zaměstnanců, to je šikana jednoho konkrétního segmentu podnikání. Mluvíme zde o narušení hospodářské soutěže – velké provozovny platí daně, zaměstnávají tisíce lidí a stát jim svévolně zakazuje v určité dny generovat obrat. To je v přímém rozporu s principy volného trhu, na kterých je naše země postavena a také by stát měla.

Zastánci zákona se často ohánějí také ochranou zaměstnanců v obchodě. Ale ptejme se: Proč chráníme jen pokladní ve velkých supermarketech? Proč také nechráníme číšníky? Proč nechráníme kuchaře, řidiče autobusů, pracovníky v kinech nebo v akvaparcích? Ti rodinu nemají? Ti si nezaslouží být o svátku doma? Pravda je taková, že v obchodě pracuje spousta lidí, kteří si o svátcích přejí pracovat, chtějí mít příplatky za práci ve svátek, které jsou pro spoustu těchto lidí nezanedbatelné. Tímto zákonem jim stát bere možnost legálně si přivydělat. Pokud chce někdo být o svátku doma, má k tomu nástroje v zákoníku práce a může se také dohodnout se zaměstnavatelem. Koneckonců od toho máme přece i odborové organizace. Nepotřebujeme k tomu direktivní zákaz pro všechny.

Kolegové, v předchozích debatách jsme tu slyšeli návrhy na regulaci cen benzínu. Dnes tu máme regulaci času nákupu. Kam až tato touha státu všecko řídit zajde? Pamatujeme si centrálně plánovanou ekonomiku. Tehdy stát určoval ceny, stát určoval, co se bude vyrábět a stát určoval, kdy se bude prodávat. A výsledek? Ceny byly sice nízké, ale v regálech nebyl toaletní papír ani hygienické vložky. Proč? Protože stát zabil motivaci a tržní mechanismy. Když dnes zakazujeme prodej o svátcích, děláme první krok k tomuto modelu. Říkáme, že stát ví lépe než trh, co je pro lidi dobré. My v ODS ale víme, že fronty a prázdné stojany začínají právě u takových dobře míněných zákazů. Tento zákon je reliktem myšlení, které patří do minulého století, ne do moderní liberální demokracie.

Podívejme se taky na naše turistická centra, třeba na můj region Karlovarsko. Máme zde oblasti závislé na cestovním ruchu. Přijedou turisté, chtějí utrácet své peníze, chtějí využívat služby. Narazí na zavřené dveře velkých obchodů jen proto, že je zrovna třeba 8. května To není jen ekonomická ztráta, to je vizitka naší země. Působíme jako skanzen, kde se život zastaví, protože to nařídil zákon. Všimněme si, že i současná vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko. To je jasný signál, že ani vládní koalice nepovažuje tento zákaz za neotřesitelný pilíř našeho právního řádu. Je to uznání toho, že diskuse je legitimní a že současný stav je neudržitelný. Zrušením tohoto zákona nic neničíme, jen vracíme lidem svobodu. Vracíme obchodníkům právo podnikat a zaměstnancům právo se rozhodnout, zda chtějí příplatek za svátek anebo volno.

Vážené kolegyně a kolegové, tento tisk je symbolem návratu k rozumu. Je to symbol toho, že věříme lidem, že si svůj čas a své peníze dokážou spravovat sami bez vodění za ruku a od státu. Proto navrhuji tedy jeho pevné zařazení na pátek jako první bod.

A nyní v návaznosti na svůj předchozí bod předstupuji s požadavkem, aby byl bod číslo 74 sněmovní tisk 103, tedy novela zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zařazen pevně jako druhý bod naší páteční schůze, a to bezprostředně právě po projednání tisku 129, který jsem tu před chvílí odůvodňoval. Dovolte mi, abych i tento návrh odůvodnil trošku možná do hloubky, protože tisk 103 není jenom technickou novelou, je to test naší odvahy k digitalizaci, test naší schopnosti modernizovat stát a v neposlední řadě taky test naší ochoty vést konstruktivní legislativní proces i tam, kde narážíme na úvodní neshody.

Všichni se snad shodneme na tom, že stát musí komunikovat efektivně a státní správa 21. století nemůže stát na papírových obálkách s modrým pruhem, na jejichž doručení čekáme dny a týdny a které stojí daňové poplatníky stovky milionů korun ročně. Sněmovní tisk číslo 103 přichází s logickým principem. Pokud je někdo cizincem pobývajícím na našem území a vstupuje do vztahu se státem jako příjemce sociální podpory, je v zájmu obou stran, aby tato komunikace probíhala digitálně. Pevné zařazení tohoto bodu na pátek je signálem veřejnosti, že digitalizace pro nás není jen líbivé heslo do volebních letáků, ale že jsme ochotni projednávat i konkrétní, byť složité kroky k jejich realizaci.

Chci se zde velmi otevřeně vyjádřit také k negativnímu stanovisku vlády a k informačnímu podkladu Parlamentního institutu. Jako předkladatelé tyto dokumenty neignorujeme, naopak velmi pečlivě jsme je studovali. Vláda a experti upozorňují na riziko diskriminace občanů Evropské unie oproti občanům České republiky. Tady bych ale upozornil na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, konkrétně na princip rovného zacházení. Ano, je pravdou, že uložit povinnost datové schránky jen jedné skupině příjemců dávek na základě státní příslušnosti může být vnímáno jako problematické. Ale ptejme se – je to důvod k tomu, abychom tisk hodili do koše už v prvním čtení? Rozhodně ne.

První čtení je o politickém záměru a záměr, tedy zefektivnění sociálního systému skrze digitalizaci, je správný. Pokud je problém v diskriminaci, řešení se prostě nabízí samo. Pojďme ve druhém čtení tento systém buď rozšířit anebo zúžit. Pokud je povinná datová schránka pro příjemce dávek dobrý nástroj, pojďme ho nastavit spravedlivě pro všechny, kteří s úřadem práce nebo Českou správou sociálního zabezpečení komunikují, anebo naopak pro cizince mimo země Evropské unie, pro ty, kteří u nás pobývají a pracují, také chtějí odvádět sociální dávky a zdravotní pojištění, ale někteří z nich samozřejmě také čerpají peníze z našeho sociálního systému.

Další námitkou vlády je administrativní zátěž, digitální a informační agentury a manuální úkony při ztotožňování osob. Kolegové, my přece nežijeme v době kamenné. Pokud naše systémy neumí automaticky propojit informaci o přiznání dávky se zřízením schránky, pak je to špatná vizitka stavu našich registrů, nikoliv důvod, proč reformu zastavit. Projednání tohoto tisku v pátek nám umožní otevřít debatu o tom, v jakém stavu naše registry skutečně jsou. Pokud DIA potřebuje personálně posílit nebo technicky dovybavit, pojďme to řešit v rámci rozpočtových debat, ale nezastavujme kvůli tomu pokrok.

Musíme si uvědomit, že sociální systém rozděluje miliardy korun. Je tedy naprosto legitimním požadavkem státu, aby příjemce těchto prostředků byl jednoznačně identifikovatelný, ale také dosažitelný. Datová schránka není jen schránka na správu. Je to digitální identita. Zajišťuje, že rozhodnutí o přiznání, krácení nebo odejmutí dávky je doručeno okamžitě a prokazatelně. Tímto tiskem zvyšujeme bezpečnost celého systému a taky bráníme zneužívání dávek skrze neexistující nebo fiktivní adresy. Je to opatření ve veřejném zájmu, které má i svůj bezpečnostní rozměr.

Vážené kolegyně a kolegové, i vy často voláte po větším pořádku v sociálních dávkách. Tady máte nástroj. Vážené kolegyně a kolegové také z koaličních lavic, vy máte digitalizaci v programovém prohlášení. Tady máte příležitost. Proto tedy navrhuji pevné zařazení na pátek jako druhý bod, protože chci abychom měli dostatek času si tyto argumenty vyměnit. Chci, abychom si v rozpravě řekli, jaké pozměňovací návrhy jsou pro vás přijatelné. My jako předkladatelé deklarujeme maximální vstřícnost. Nejsme zahleděni do každého písmenka tohoto návrhu. Jsme připraveni na konstruktivní debatu i na kompromis, který odstraní rozpory s právem Evropské unie.

Děkuji za pozornost.