Jedním z nich je návrh na zrušení zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Už dvacet let usiluje odborná veřejnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) o zavedení funkčního systému úrazového pojištění. Zmíněný zákon sice řadu zásad a nástrojů stanovil, ale jeho účinnost byla opakovaně pro nepřipravenost systému odložena, naposledy k 1. lednu 2013.

V loňském roce připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí návrh novely tohoto zákona, která měla reagovat na změny ke kterým v mezidobí od přijetí tohoto zákona již došlo. Předložený návrh novely zahrnoval úpravy, jejichž realizace by znamenala závažné zhoršení podmínek pro zaměstnavatele, především však pro zaměstnance a současně by rušila motivační nástroje k prevenci BOZP. Zákonitě proto tato právní úprava narazila nejen na odpor sociálních partnerů a odborníků, ale v konečné  fázi nebyla doporučena ani Legislativní radou vlády. K vyjádření  nesouhlasu  přispěly i  závěry k tomu uspořádané konference 1. ledna 2012 v Senátu Parlamentu ČR, za účasti 153 zainteresovaných subjektů a odborníků z praxe.

Z jejího jednání vyzněl požadavek – odložit účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a znovu, v odborné diskusi, posoudit věcná řešení, umožňující naplnit cíle ochrany zaměstnanců i zaměstnavatelů v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání, se stanovením účinných nástrojů k motivaci v prevenci a rehabilitaci, při zajištění transparentnosti celého systému.

Dne 21. března letošního roku vláda předložený návrh novely zákona č.266/2006 Sb., zamítla a uložila ministrovi práce a sociálních věcí a ministrovi financí  předložit do 21. května návrh zákona, kterým  se  již citovaný zákon č. 266/2006 Sb., zruší, a do 21. září 2012 bude předložen návrh nové právní úpravy, která převede úrazové pojištění do komerce, s možností účasti více pojišťoven.

Dne 17. května 2012 se opětně k tomuto problému sešli ve Sněmovně zástupci ministerstva financí, ministerstva práce a sociálních věcí, odborníci z oblasti BOZP, úrazového pojištění i následné rehabilitace, zástupci zaměstnavatelských svazů i zástupci zaměstnanců a další. Závěry opětně vyzněly v duchu lednového jednání – odložit účinnost tohoto zákona a věcně řešit doporučované návrhy a připravit moderní právní úpravu.

V červnu proběhlo na zasedání Sněmovny první čtení vládního návrhu zákona o zrušení zákona  č. 266/2006 Sb.,   v následujícím čase pak druhé čtení s načtením pozměňovacích návrhů. Jeden z nich navrhoval zákon nerušit, ale pouze ještě odložit nabytí jeho účinnosti, další  požadoval snížit provizi (marži) pojišťoven z 9 procent zaručených současným zákoníkem práce na 4 procenta.

V srpnu 2012 rozeslaloMinisterstvo financí do vnějšího připomínkového řízení materiál „Analýza problematiky  odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem věcného řešení“. Z obsahu tohoto materiálu vyplývá, že zde vůbec nejde o analýzu různých variant řešení, ale o účelovou obhajobu řešení, které zvolila vláda bez ohledu na závažné negativní dopady na zaměstnavatele, zaměstnance i státní rozpočet, které toto řešení zvolené vládou „rozpočtové odpovědnosti“ přinese.

Například Ministerstvo financí, které vyslovovalo zásadní nesouhlas s dopady úrazového pojištění na státní rozpočet, v této předložené „analýze“ samo předkládá návrh na dlouhodobé skokové zvýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu o několik miliard korun ročně. V roce 2014 by to znamenalo zvýšení o cca 4,1 miliardy korun, s postupným velice mírným snižováním v dalších letech v  předpokládané výši  celkem cca 57 miliard Kč, které by byly hrazeny ze státního rozpočtu.

Předložená analýza tak názorně ukazuje cenu privatizace veřejné služby, kterou stát v současné době zajišťuje pro zaměstnance i zaměstnavatele, kdy tak bude vládou připravované „povinné smluvní pojištění“ více než dvakrát dražší než dnešní  systém (ten  spotřeboval  v loňském roce 2011 jen cca 3,6 miliardy korun) a toto zdražení půjde k tíži státního rozpočtu a bude zvyšovat zadlužení České republiky!

Přitom jde o „zdražení“ navrhované v situaci, když současný „průběžně financovaný“ systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání je přebytkový (cca 2 miliardy Kč ročně) a přebytkovou bilanci zachovává i dosud platný zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců.

Dalším významným rizikem vládou navrhované úpravy, o kterém předložená „analýza“ nehovoří, je zvyšování sazeb pojistného. V daném materiálu se sice hovoří, že pojistné bude na dobu pěti let zmraženo na úrovni stávající právní úpravy, ale současně počítá s tím, že bude zvyšováno i v této době podle míry inflace a škodného průběhu podle jednotlivých kategorií činností. Chybí zde analýza a vyčíslení dopadů „spoluúčasti“ zaměstnavatelů na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání i dopady opatření spočívajícího v právu  pojistitele  požadovat  na zaměstnavateli (pojištěném) náhradu konkrétního plnění, a to až do výše vyplacených částek. Toto opatření může v extrémním případě na straně zaměstnavatele prakticky eliminovat smysl povinného smluvního pojištění – zaměstnavatel zaplatí v takovém případě dvakrát. Nejprve  odvede pojistné a následně zaplatí pojišťovně i plnění poskytnuté zaměstnanci.

Oproti zákonu o úrazovém pojištění zaměstnanců se nepředpokládá, že by na pojišťovny provádějící povinné smluvní pojištění přešla agenda odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání beze zbytku. Naopak se i nadále počítá  s tím, že velkou část spojené administrativy budou provádět „za své“ místo pojišťoven zaměstnavatelé. I zde chybí, snad záměrně nebo neúmyslně, potřebné propočty ekonomických dopadů a rozsahů administrativních činností, které představují nezanedbatelné dopady na podnikatelské prostředí v České republice. Rovněž chybí analýza dopadů do stanovení výše pojistného odváděného zaměstnavatelem, pokud jde o uvažovaný systém bonus/malus.

Nejviditelnějším nedostatkem navrhovaného řešení je obrovský  finanční přínos takto uvažovaného systému pro soukromé subjekty – komerční pojišťovny. Je možno jej ukázat na základních číslech z roku 2011:

•     Na pojistném od zaměstnavatelů bylo vybráno  celkem 6,30 mld. Kč

z toho bylo vyplaceno :

•     na odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání - 1,20 mld. Kč
•     na renty - 2,10 mld. Kč
•     marže pojišťoven - 0,89 mld. Kč
•     vráceno do státního rozpočtu bez jakéhokoli určení či omezení použití - 1,99 mld. Kč

Pokud by byl nastaven navrhovaný systém, znamenalo by to s předpokladem obdobné výše vybraného pojistného jako v roce 2011, že by pojišťovny:

•      vybraly pojistné ve výši - cca 6,3 mld. Kč
•      vyplatily na pojistném a nových rentách - cca  1,2 mld. Kč
•      pojišťovnám by zůstalo ročně zatím bez přesnějších pravidel více než pět miliard Kč !

Přičemž všechny staré závazky by byly v řádech miliard placeny ze státního rozpočtu a jejich výplata by byla postupně umořována.

Další vývoj a současný stav

Bohužel však výše uvedený pozměňovací poslanecký návrh na odložení účinnosti zákona č. 266/2006 Sb. byl ve třetím čtení Sněmovnou zamítnut a schválený vládní návrh na zrušení uvedeného zákona, současně se schválením pozměňovacího návrhu na snížení marže pojišťoven, byl odeslán do Senátu. Ten se v měsíci říjnu celou problematikou úrazového pojištění zabýval jak v senátním výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, tak následně v plénu.

Po zvážení všech okolností Senát vládní návrh zákona o zrušení zákona č. 266/2006 Sb., o  úrazovém pojištění zaměstnanců, zamítl a celý materiál vrátil zpět do Sněmovny se senátním návrhem na odložení účinnosti zákona č. 266/2006 Sb. do 1. ledna 2015.

Jaký závěr z toho plyne?

Tím, že v současné době není připravena nová právní úprava úrazového pojištění zaměstnanců a vládou navrhované řešení je kontraproduktivní - je v současné době návrh zákona o zrušení zákona č. 266/2006  Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, předčasný. To zejména i proto, že jeho součástí je i navrhovaná změna řady dalších právních předpisů, zejména zákoníku práce.

Věřím, že této závažné sociálně ekonomické problematice bude Poslanecká sněmovna věnovat odpovídající pozornost, a schválí senátní návrh na odložení účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců do 1. ledna 2015. Následně pak vláda bude mít dostatečný prostor k tomu, aby zvážila všechny argumenty uplatňované zejména sociálními partnery a odbornou veřejností v připomínkovém řízení, a předložila návrh nové právní úpravy úrazového pojištění, která bude přijatelná pro všechny tři zainteresované subjekty – stát, zaměstnavatele i zaměstnance.