Na internetových stránkách této organizace se dočteme vzletná slova o ochraně lidských práv, transparentnosti, odpovědnosti, spravedlnosti a boji proti zneužívání moci. Čtenář získává dojem, že jde o organizaci, která bude nekompromisně hájit právní stát a sama bude příkladem dodržování práva.

Realita však podle mé zkušenosti vyvolává zcela opačné otázky.

Zcela náhodou jsem zjistil, že moje publicistické články byly převzaty a zveřejněny na webu European Justice Organization. Nikdy jsem s touto organizací nespolupracoval. Nikdy jsem jí neposkytl licenci. Nikdy jsem nedal souhlas se zveřejněním svých autorských textů. Přesto se tam objevily.

A nejen to. Na stránkách organizace nikde nefiguruje moje jméno jako autora. Místo něj je u článků uvedeno jméno Jana Šinágla – člověka, který se prezentuje jako dlouholetý obránce lidských práv, transparentnosti a svobody slova. Jak tomu má veřejnost rozumět?

Pokud někdo celý život kritizuje politiky, úředníky, soudce, státní zástupce nebo policii za porušování práva, pak by měl být první, kdo bude sám právo respektovat. Morální autorita totiž nevzniká z vlastních prohlášení. Vzniká z vlastního jednání.

Nelze vystupovat jako kazatel transparentnosti a současně mlčet k tomu, jak se na vlastním webu objevují cizí články.

Nelze požadovat odpovědnost po druhých a současně odmítat vysvětlit odpovědnost vlastní.

Nelze budovat image obránce lidských práv a zároveň ponechat bez odpovědi otázku, proč jsou na webu publikovány texty jiných autorů bez jejich vědomí.

To není útok na svobodu slova. To je otázka elementární důvěryhodnosti.

Na stránkách European Justice Organization stojí, že jejím cílem je „obnovit důvěru v instituce“. Jenže důvěru nelze budovat moralizováním druhých. Důvěra začíná tím, že člověk respektuje stejná pravidla, která požaduje po ostatních.

Pokud někdo každý den píše o právním státě, měl by si nejprve udělat pořádek na vlastním webu. Pokud někdo pranýřuje politiky za zneužívání moci, měl by být schopen transparentně vysvětlit, kdo rozhodl o zveřejnění cizích článků. Pokud někdo vystupuje jako symbol boje za spravedlnost, neměl by vytvářet situace, které samy vyvolávají pochybnosti. Právě zde se totiž láme věrohodnost.

Není těžké kritizovat stát.

Není těžké kritizovat policii.

Není těžké kritizovat soudce.

Mnohem těžší je přijmout stejný metr vůči sobě.

A právě to je skutečný test charakteru.

V mém případě jsem zjistil časovou posloupnost, která vzbuzuje otázky. Články byly nejprve zveřejněny pod mým jménem na Médium.cz a následně se objevily na webu European Justice Organization. Bez mého vědomí. Bez mého souhlasu. Bez uvedení mého autorství.

To nejsou domněnky. To jsou ověřitelné skutečnosti, které jsem doložil.

Proto jsem organizaci vyzval k vysvětlení. Očekávám jednoduché odpovědi na jednoduché otázky.

Kdo rozhodl o převzetí článků? Na základě, jakého oprávnění?  Proč nebyl kontaktován autor? Proč není autor uveden? Proč jsou články spojeny se jménem Jana Šinágla?

Pokud European Justice Organization skutečně věří tomu, co sama hlásá, neměla by mít sebemenší problém na tyto otázky veřejně odpovědět.

Protože transparentnost není slogan. Transparentnost je schopnost obstát i tehdy, když jsou nepříjemné otázky položeny vlastní organizaci.

A právě nyní nastal okamžik, kdy se ukáže, zda jsou slova o spravedlnosti, odpovědnosti a lidských právech skutečným programem činnosti, nebo jen působivou kulisou pro veřejnou prezentaci.

Morální autorita totiž nezačíná kritikou druhých.

Začíná tím, že člověk sám dodržuje pravidla, jejichž dodržování požaduje od ostatních.

Zdroje

1. European Justice Organization. O nás – Poslání a hodnoty organizace. Dostupné z: https://www.europeanjusticeorganization.com/cs/about
2. European Justice Organization. Profil Jana Šinágla. Dostupné z: https://www.europeanjusticeorganization.com/cs (sekce tým/autoři)
3. ROK. Kdo vlastně řídí Českou republiku, když vláda odmítá nést odpovědnost za resorty. Médium.cz, publikováno 7. 7. 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/rok-kdo-vlastne-ridi-ceskou-republiku-kdyz-vlada-odmita-nest-odpovednost-za-resorty-294467
4. ROK. Policie chrání své nebo spravedlnost? Smrt Rudolfa Flašky otevřela Pandořinu skříňku. Médium.cz, publikováno 11. 7. 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/rok-policie-chrani-sve-nebo-spravedlnost-smrt-rudolfa-flasky-otevrela-pandorinu-skrinku-296244
5. Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména § 10 (obsah autorského práva), § 11 (osobnostní práva autora), § 12 a násl. (majetková práva autora).
6. Ministerstvo kultury České republiky. Act No. 121/2000 Coll. – Copyright Act