Má být ČR zemí montoven nebo rozvinutou a konkurenceschopnou zemí s moderní výrobou na vysoké technologické úrovni s dobrými pracovními místy? Chceme pracovat za hrstku rýže nebo pokračovat v úspěších profesorů Wichtrleho, Holého či dalších našich úspěšných vědců? Tak si musíme položit otázku, když se bavíme o tom, kolik peněz budeme dávat na výzkum. 

Chceme-li nastartovat hospodářský růst a tento růst udržet, pak je nezbytné podporovat výzkum, vývoj a inovace. Rozpočet do této oblasti by se měl do budoucna zvyšovat, ne snižovat. Je třeba dát perspektivu mladým lidem, bez jejichž talentu a pracovní síly je další technologický pokrok nemyslitelný. Jestliže stát nemalé peníze investuje do vzdělávání  mladých, pak by se měl také snažit, aby nám vysoce vzdělaní mladí lidé, zvláště ti hodně talentovaní, natrvalo neodcházeli do zahraničí. K tomu je třeba vytvořit podmínky pro výzkum jak na vysokých školách tak ve specializovaných vědeckých ústavech. Jinak se nám může stát, že v budoucnu budeme skutečně jen zemí montoven. A to v tom lepším případě, dokud je jejich majitelé pro nerentabilitu nezavřou.

Výzkum na vysokých školách má dva cíle, které se musí vzájemně podporovat. Jednak výzkum samotný, jednak výchovu nové generace vědců. Omezování financování výzkumu v této oblasti je velmi krátkodechou politikou. ČSSD proto pracuje na vytvoření mechanismů pro tvorbu konsensuální vědní politiky státu a strategie rozvoje jako základu pro efektivní a smysluplné směřování veřejných peněz podporujících investice do budoucnosti, kterými financování výzkumu, vývoje a inovací vždycky je.