Děkuji za slovo, pane předsedo.

Pane premiére, vy tady něco povídáte, my jsme tady neslyšeli od vás ani od zpracovatele, náhradního zpracovatele - protože pro mne pan ministr Dienstbier to není, protože to má skutečně podle mého názoru dělat ministr vnitra, tuto agendu - , takže ani od náhradního spisovatele jsem slyšel před asi 14 dny v nějakém vystoupení, kterých teď má v tisku tři stovky, že do týdne bude známo vyčíslení nákladů této novely zákona. Do dneška tedy nepadlo žádné číslo, pouze politické proklamace, že to je neutrální.

Samozřejmě nechceme, aby vstoupil v platnost zákon od 1. ledna, ten, který je platný, aby vstoupil v účinnost, samozřejmě, tenkrát ty náklady odhadované byly nějaké, ale došlo ke změně, ale od vás žádné číslo nezaznělo. Odmítám, abyste nás tady vydíral nějakou zaměstnaností, myslím si, že když začnete šacovat lidem, kolik mají doma televizí a ledniček, tak zaměstnáte půlku národa, ta druhá si to sbalí a uteče z takovéhle demokracie.

Takže já si myslím, že to není na místě. A my vás vyzýváme k jednání, aby se ten zákon opravil. Tak, jak je, tak je nesmyslný. Nic víc a nic méně. Já nevím, proč tady emotivně takto vystupujete. Nejste schopni ani říci Sněmovně, a to se netýká jen opozice, ani národu, co tedy platí, co Evropská komise nařizuje, co požaduje, vyměňujete si názory přes média, urážíte vlastní členy strany, navzájem se urážíte, zpochybňujete jejich vystoupení, tak já prostě nevím, co tady chcete nám vykládat.

My vás zveme a vyzýváme vás k jednacímu stolu, aby se ten zákon přepracoval, aby prostě pan Dienstbier tady neprosazoval neustále své ego - doufám, že je ten poslední, kdo trvá na tomto znění zákona - (předseda Hamáček: Čas, pane kolego.) - takže prosím.

A poslední věta - pan ministr financí říkal, že tuto zemi řídí nemehla. Já se s ním zcela ztotožňuji, jenom se možná ještě pár týdnů budeme rušit v čase. (Potlesk opozice.)