Již dlouhodobě média informují o vážných napadeních vychovatelů, učitelů, rodičů… A současnost: Mladíci zbili a okradli ženu, ještě jim nebylo patnáct. Tak zní úvodní titulek deník.cz. Nebo další text z denního tisku: Teprve devatenáctiletý mladík, který předminulý týden napadl společně se svým otcem muže čistícího auto v Brně-Tuřanech. Pod kontrolou probačního úředníka bude 14letý chlapec z Nezvěstic na Plzeňsku, který loni v říjnu hodil po spolužákovi vystřelovací nůž a zranil ho.

Podle dostupných statistik ministerstva vnitra z roku 2013 agresivita mladistvých se obrací i vůči vlastním rodinám. Brutálním způsobem jsou napadáni rodiče a prarodiče. A důvod těchto násilností vůči blízkým: Ve většině případů peníze. Společnost je totiž nastavena jen pro silné a bohaté. Takto to chápou dnešní mladí. Pojem „socka“ je dnes běžný výraz už i na I. stupni základní školy. Je to hanlivé oslovení pro děti v oblečení z vietnamské tržnice, s klasickou svačinou - namazaným chlebem, bez koly a „hanbáče“ apod. Prostě nejsou „in“.  Jak jsem zaznamenal, stačilo dříve učitelům hlasité napomenutí, sem tam pohrůžka, že zlobivý žák zůstane po škole a ve třídě obvykle nastal klid. Jaká je situace dnes? I když si to někteří moji kolegové nechtějí přiznat, situace se zhoršuje. Ale ty děti za to opravdu nemohou. Stačí se jen podívat na dospělé vzory kolem nás. A tím nemyslím některé agresivní rodiče s jejich nepodnětnou výchovou. Kolik příkladů se dá najít u těch nejvyšších představitelů. Např. facka dr. Macka. Krásný rým, ale špatný příklad. A společnost takové projevy toleruje, chlapácky oceňuje. Dospělé vzory selhávají. A co je také vážný problém, dochází k odosobnění mladých lidí i dětí. Mládež bere život jako virtuální realitu. Počítače do škol, jistě ano. Ale také nabídku pestřejších, mimoškolních aktivit. Když ono to ale stojí peníze. A kde je vzít? Takže začarovaný kruh? Jen pro příklad. Mám v péči chlapce, který ukončil školní docházku a měl by nastoupit do učňovského oboru. Jeho názor je však jednoznačný: „Proč bych se měl vyučit, když stejně neseženu práci. Můj bratr je dva roky po vyučení a stále je veden na úřadu práce.“ Samozřejmě, že jde o jednotlivce. Ale kolik takových jednotlivců je v celé republice?

Blíží se volby. Zejména komunální politici teď mají šanci situaci řešit. Obce a města jsou zřizovateli mateřských a základních škol, domů dětí a mládeže, různých zájmových center.  Tam je potřeba nasměrovat aktivity a prostředky. Ve školách by měli působit kvalifikovaní speciální pedagogové a psychologové. Což je dnes ve světě běžná norma. Když tak obdivujeme švédský model: Pokud tam ve škole dítě poruší závažným způsobem dané normy, je okamžitě do řešení zapojen školní psycholog, do školy přichází policie, řeší se to s rodiči. Pokud je na vině selhání rodičů, jsou ihned řešeni a postiženi. Ale u nás mám trochu obavu, že se ředitelé bojí takto zasáhnout. Domnívají se, že se bude na ně pohlížet jako na neschopné. A přitom opak je pravdou. Najít odvahu problém ihned řešit, tzv. se podělit o jeho vyřešení s odbornými subjekty.

Proto je na místě uvítat slova současného ministra, který se vyjádřil kriticky ke svým předchůdcům, že problém neřešili a jednotlivé případy zametali pod koberec. A zahájil kroky, které by měly vést k nápravě. Teď už jen zbývá čekat, jak budou upraveny zákony, podmínky pro práci pedagogů a další normy v této složité oblasti výchovy.

Mgr. Miroslav Raindl, kandidát KSČM do Senátu Parlamentu ČR pro volební obvod č. 63 - Přerov