Z mého hlediska je to nespravedlivý způsob. Pacient by měl mít možnost doplatit si rozdíl mezi hrazeným a nehrazeným prostředkem. Je to vysoce sociální proces, který umožní daleko většímu množství pacientů si pořídit zdravotní prostředek dle svého vlastního rozhodnutí. Nemusí se v žádném případě jednat o nadstandard, i když je cena vyšší. Příkladem jsou francouzské prsní náhrady, které nebyly hrazeny ze zdravotního pojištění, a které musely být staženy a postupně i vyměněny, protože bylo u nich zjištěno vysoké riziko vzniku rakoviny prsu.

V některých jiných případech praxe umožňuje takový doplatek. Například rodiče dívek, kteří chtějí své dcery nechat očkovat proti HPV virům, si vybrat mohou – buď smějí použít vakcínu plně hrazenou pojišťovnou, nebo očkovací látku dražší. V takovém případě si doplatí finanční rozdíl. Nemusí ale platit práci lékaře.

Další důvod zavedení dobrovolné spoluúčasti také zamezí neprůhledným praktikám nemocnic. Ty dnes od pacientů vybírají kvůli nehrazeným zdravotnickým prostředkům sponzorské dary. Děje se i to, že špitál sice poskytne pacientovi kvalitnější materiál, pojišťovně ale vykáže prostředek běžný. Není potom vykázáno, jaký zdravotnický prostředek pacient doopravdy dostal, což může přinést komplikace při případných reklamacích.

Kvůli nepovedenému pokusu zavést dobrovolnou spoluúčast se ale odsouvá i platnost dalších změn, tzv. transparenčních. Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která je v projednávání má totiž zavést také povinnost pojišťoven zveřejňovat všechny své smlouvy s nemocnicemi a ambulancemi. A to tak, že dokud pojišťovna smlouvy nezveřejní, nebudou platit.